Syn.: Lathyrus macrorrhizus Wimm., Lathyrus montanus Bernh., Orobus linifolius Reichard, Orobus tuberosus L.
Česká jména: hrachor lnolistý (Dostál 1989), hrachor horský (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: hrachor horský (Dostál 1950)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Roste v západní, střední, jižní a severní Evropě, severní Africe, na východě zasahuje na Balkánský poloostrov, do Čech, do Pobaltí a severního Ruska. U nás probíhá východní hranice areálu druhu, roste roztroušeně v západních a severozápadních Čechách od pahorkatin do hor, druhotně i jinde.
Ekologie: Roste na kyselých, nevápnitých půdách, obvykle v polostínu ve světlých listnatých lesích, v lesních lemech, na pasekách, podél lesních cest, na loukách a mezích. Kvete od dubna do června.
Popis: Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, vysoká 15–35 cm. Lodyha je poléhavá, vystoupavá až přímá, úzce křídlatá, listy jsou sudozpeřené, se 2–3 páry lístků, jsou zakončené hrotem. Lístky jsou vejčité až šídlovité, celokrajné, 1–2(–3) mm široké, na vrcholu zaokrouhlené, s nasazenou špičkou nebo zašpičatělé. Palisty jsou polostřelovité, bylinné. Květenství je hroznovité, nepříliš bohaté (nejčastěji 2–4 květy), květní stopky jsou stejně dlouhé nebo jen o málo delší jak podpůrný list. Květy jsou nicí, koruna je dlouhá 11–13 mm, zbarvená světle červenofialově, při odkvětu špinavě modře. Plodem je lusk, semena jsou kulovitá až stlačeně kulovitá.
Záměny: Hrachor jarní (Lathyrus vernus) má širší, jinak tvarovné listy, které se navíc plně rozvíjejí až po odkvětu a má nekřídlatou lodyhu. Hrachor černý (Lathyrus niger) má opět nekřídlatou lodyhu a v průměru více párů lístků a více květů v květenstvích.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu ČR je zařazen k ohroženým druhům (C3). Zákonem chráněným druhem je v Maďarsku.
Fotografováno dne 28. 5. 2013 (Česko, PP Těšovské pastviny).