Syn.: Hemisodon leonurus (L.) Raf., Leonurus africanus Mill., Leonurus grandiflorus Moench, Leonurus superbus Medik., Phlomis leonurus L.
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité

Leonotis leonurus

Rozšíření: Původním je tento druh v Jihoafrické republice, vyskytuje se především v pobřežních oblastech Kapska a provincie KwaZulu-Natal, ale zasahuje rovněž do jihoafrického vnitrozemí – přes Dračí hory až do provincií Mpumalanga, Gauteng a Limpopo. Pěstuje se jako okrasná bylina v mnoha subtropických částech světa, místy i zplaňuje (například Havajské ostrovy, jih Kalifornie, jihozápadní Austrálie).

Ekologie: V jižní Africe roste roztroušeně až hojně na skalnatých stanovištích, na travnatých pláních, v lesních lemech a pobřežních křovinách, často i kolem cest, vystupuje až do nadmořské výšky okolo 2000 m. Kvete od února do září.

Leonotis leonurus

Popis: Statná vytrvalá bylina s lodyhou přímou, 50–200(–300) cm dlouhou, měkce chlupatou, na bázi dřevnatou, větvenou. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, úzce kopinaté, 5–10 cm dlouhé a 1–2 cm široké, po okraji zubaté. Květy jsou velké, vyrůstají v lichopřeslenu, koruna je dvoupyská, 4–5,5 cm dlouhá, oranžově červená nebo červenožlutá, někdy i bělavá. Plody jsou tvrdky.

Využití: V jihoafrické tradiční medicíně se tato bylina používá jako prostředek k léčení kašle, nachlazení, horečky, zánětu horních cest dýchacích, vysokého tlaku, ekzému, dále se používá jako protilátka při kousnutí pavouky, bodnutí štíry a také při hadím uštknutí. Dříve ji také domorodci žvýkali a kouřili místo tabáku.

Leonotis leonurus
Leonotis leonurusLeonotis leonurus
Leonotis leonurus

Fotografovali Ladislav Hoskovec, dne 28. 6. 2005 (Portugalsko, Madeira, Funchal), a Věra Svobodová, dne 11. 4. 2012 (Jihoafrická republika, Drakensberg, KwaZulu-Natal, Giant’s Castle Game Reserve, okolí masivu Monk’s Cowl).