LEONURUS JAPONICUS Houtt. – srdečník japonský / srdcovník

Syn.: Leonurus altissimus Bunge ex Benth., Leonurus artemisia (Lour.) S. Y. Hu, Leonurus artemisia var. albiflorus (Migo) S. Y. Hu, Leonurus cuneifolius Raf., Leonurus heterophyllus Sweet, Leonurus intermedius Didr., Leonurus japonicus f. albiflorus (Migo) Y. C. Zhu, Leonurus japonicus f. niveus (A. I. Baranov et Skvortsov) H. Hara, Leonurus mexicanus Sessé et Moc., Stachys artemisia Lour.
Česká jména: buřina japonská (Kubát 2002)
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité

Leonurus japonicus

Rozšíření: Druh je původní ve východní Asii, vyskytuje se v Japonsku, Koreji, ruském Přímoří, v celé východní Číně, Indočíně, Thajsku, Malajsii i Barmě. Byl zavlečen také do východní Afriky, východní Austrálie, Oceánie a Severní i Jižní Ameriky (od USA přes celou Střední Ameriku až po Paraguay a severní Argentinu). V minulosti byl údajně dvakrát přechodně zaznamenán i u nás.

Ekologie: Roste na otevřených stanovištích, v okolí vodních toků, na kamenitých i písčitých půdách, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 3400 m. V druhotném areálu se objevuje na narušovaných stanovištích v okolí zahrad, lidských sídel, na rumištích, skládkách i kolem cest. Kvete po celý rok.

Leonurus japonicus

Popis: Jednoletá nebo dvouletá bylina, 30–120(–150) cm vysoká, s lodyhou přímou, větvenou, v průřezu hranatou, chlupatou. Dolní listy jsou řapíkaté, v obrysu široce vejčité až skoro okrouhlé, 2,5–10 cm dlouhé i široké, trojklané až trojsečné, s úkrojky na okraji laločnatými či zubatými, horní listy jsou přisedlé, podlouhlé, celokrajné nebo zubaté. Květy vyrůstají v oddálených lichopřeslenech po 8–15; kalich je zvonkovitý, 6–9 mm dlouhý, nevýrazně 2pyský, kališní cípy jsou skoro stejné, 1–2,5 mm dlouhé, špičaté. Koruna je 2pyská, bělavá, růžová až purpurová, chlupatá, horní i dolní pysk jsou skoro stejně dlouhé, dosahují až 8 mm, spodní pysk je 3laločný, prostřední lalok je obsrdčitý. Tvrdky jsou zhruba 2 mm dlouhé, lysé.

Záměny: Zdá se, že tento druh je velmi často zaměňován s dalším východoasijským druhem Leonurus sibiricus. Ten pochází ze severu Číny, Mongolska a ruské Sibiře a jeho druhotné šíření rozhodně postrádá téměř pantropický charakter, který je tak příznačný pro zde představovaný taxon. V Novém světě se velmi pravděpodobně vůbec nevyskytuje. Kališní cípy onoho sibiřského druhu jsou výrazně nestejné, spodní jsou až dvakrát delší než horní, spodní pysk tohoto druhu je zároveň zřetelně kratší než pysk horní. Jako podstatný znak je také uváděn tvar nejvyšších listů v květenství – L. japonicus by je měl mít kopinaté, celokrajné, jen vzácně zubaté, L. sibiricus je má mít vždy zřetelně trojdílné.

Využití: V Číně patří tento druh k hlavním rostlinám používaným v tradiční medicíně, látky v něm obsažené působí například proti otokům a léčí menstruační poruchy. Pověstná „marihuanilla“ – opěvovaná léčiteli i narkomany – bude nejspíš také tímto druhem.

Poznámka: K rodu Leonurus patří zhruba 25 druhů, najdeme je v Evropě a Asii, druhotně i na všech dalších obydlených kontinentech.

Leonurus japonicus
Leonurus japonicus
Leonurus japonicus

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 11. 1. 2016 (Venezuela, Mérida, Los Nevados).