Syn.: Dicranum glaucum Hedw.
Česká jména: bělomechušek obecný (Opiz 1852), bělomech sivý (Svrček 1976)
Slovenská jména: bielomach sivý (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Leucobryaceae Schimp. – bělomechovité
Rozšíření: Evropa, Makaronésie, Turecko, Kavkaz, Čína, Japonsko, Severní, Střední a Jižní Amerika, Havajské ostrovy.
V ČR široce rozšířený druh po celém území, vyhýbá se pouze bazickým substrátům a neproniká do nejvyšších poloh.
Ekologie: Na kyselé, chudé lesní půdě v obvykle sušších lesích, na humusové vrstvě skal, na holé rašelině i trouchnivějícím dřevě, od nížin na hranici lesního pásma.
Popis: Lodyhy až 15 cm vysoké, vytvářející i rozsáhlé bělozelené polštáře. Listy střechovitě nahloučené, z vejčité báze, která tvoří více než polovinu délky listu, ± postupně zúžené do úzce kopinaté, ostré, rourkaté špičky, 5–9 × 1,2–2,1 mm. Žebro na průřezu tvořeno 2–6 vrstvami hyalocytů. Buňky po okraji čepele úzké, prodloužené po celé délce; podél žebra ve spodní části listu obdélníkové a tenkostěnné, jemně tečkované. Povrchové buňky žebra širší (cca 25–45 µm), obdélníkové, tenkostěnné.
Sporofyt velmi vzácný. Štět 10–18 µm dlouhý. Tobolka zahnutá, podélně vrásčitá, na bázi se strumou, 1,5–2,1 mm dlouhá.
Záměny: Snadno zaměnitelný za bělomech skalní (Leucobryum juniperoideum). Bezpečně se poznají podle počtu zelených buněk (hyalocyt) na průřezu listem. Bělomech sivý má 4 řady hyalocysty. Nejlepším znakem poměr délky báze a horní části listu. Bělomech skalní mívá o polovinu kratší lodyhy. Liší se ekologicky, i když rozšíření bělomechu skalního není zcela známo, běžně roste ve skalních pískovcových městech, dále je jeho výskyt znám i z jiných, ale výrazně skalnatých lokalit.
Využití: Dříve byl využíván jako dekorativní druh, v zimě používán jako termoizolace v oknech. Dnes se opět využívá v suché vazbě.
Ochrana a ohrožení: U nás neohrožený druh (Kučera a Váňa 2005). Dle Směrnice o stanovištích (č.92/43/EHS) je bělomech sivý zařazen mezi druhy jejichž odebírání z volné přírody a využití může být předmětem určitého opatření na jejich obhospodařování. Chráněn zákonem ve Švýcarsku.
Fotografováno v roce 2008 (z Vojnova Městce) a dne 12. 7. 2009 (na Křižánkách).