POPIS:
Vytrvalé byliny, obvykle s cibulí, méně často s oddenkem (např. Streptopus amplexifolius).
Listy se tvoří obvykle na olistěné lodyze, jsou nejčastěji střídavé, ale např. Lilium paradoxum má listy v přeslenech; některé druhy mají listy pouze přízemní, např. kandík psí zub (Erythronium dens-canis); listy jsou obvykle ploché, lupenité, ale např. křivatec český (Gagea bohemica) má přízemní listy velmi jemné, niťovité.
Květy jsou obvykle oboupohlavné, méně často jednopohlavné (např. některé květy u Lilium lankongense), někdy jsou květy jednotlivé, např. u tulipánu zahradního (Tulipa ×gesneriana), jindy tvoří květenství hroznovitá, např. Lilium candidum, nebo vrcholičnatá, např. křivatec luční (Gagea pratensis) tvoří lichookolík, podepřený listovitými útvary, jejichž interpretace je rozporuplná (lodyžní listy versus listeny). Květy jsou stavěné podle čísla 3, květní obaly jsou nerozlišené a tvoří okvětí, jsou uspořádány ve 2 kruzích a jsou vždy volné, obvykle jsou barevné. Tyčinek je obvykle 6 a tvoří 2 kruhy, výjimečně, např. u Scoliopus bigelowii, jsou tyčinky jen 3; nitky jsou vždy volné. Gyneceum tvoří obvykle 3 srostlé plodolisty, jen např. Clintonia uniflora tvoří častěji gyneceum jen z 2 plodolistů, semeník je svrchní, s pouzdry v počtu plodolistů; blizna je většinou trojlaločná, jen výjimečně téměř celistvá, např. u Gagea serotina.
Plody jsou většinou pouzdrosečné tobolky, ale např. u čípku objímavého (Streptopus amplexifolius) nebo Medeola virginiana jsou bobule. Osemení postrádá fytomelan.
Fotosyntéza probíhá standardní C3 cestou.
Mezi význačné obsahové látky patří jedovaté alkaloidy, tvoří je např. Fritillaria imperialis, nebo steroidní glykosidy, např. Lilium regale.
ROZŠÍŘENÍ:
Liliovité v současném – značně redukovaném – pojetí zahrnují jen 15 rodů a 728 druhů (POWO 2021), které rostou na severní polokouli, a to především v temperátní zóně a v subtropech Evropy, západní i východní Asie a Severní Ameriky. Jen velmi omezeně zasahují až do zóny boreální (např. Streptopus amplexifolius). Nejpočetnější rody jsou křivatec (Gagea) s 212 druhy, řebčík (Fritillaria) s 151 druhy a lilie (Lilium) se 117 druhy.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Calochortus
Cardiocrinum
Clintonia
Erythronium
Fritillaria
Gagea
Lilium
Medeola
Prosartes
Streptopus
Tricyrtis
Tulipa
EKOLOGIE:
Mnohé liliovité rostou v suchých trávnících a na skalních teráskách, jsou to např. křivatec český (Gagea bohemica), v Severní Americe třeba Calochortus macrocarpus. Většina tulipánů (Tulipa) a řebčíků (Fritillaria) jsou rostliny travnatých nebo křovinatých stanovišť v mediteránním klimatu s mírnou, vlhkou zimou a velmi suchým a horkým létem, také např. Erythronium mesochoreum roste v Severní Americe v prériích. Na taková stanoviště jsou adaptovány zejména druhy s cibulemi a hlízami, které mají relativně krátké vegetační období: to v lehce pozměněné podobě ovšem platí i o jarní efemeroidy ve středoevropských lesích, k nimž patří např. křivatec žlutý (Gagea lutea). Tyto druhy využívají pro svůj růst velmi krátké období na jaře, kdy stromy ještě nejsou olistěné, takže sluneční záření dopadá až na povrch půdy. Některé druhy vstupují i do trávníků nad horní hranicí lesa, např. Gagea serotina, balkánská lilie Lilium jankae nebo některé severoamerické kandíky, např. Erythronium grandiflorum; i ony jsou adaptované na krátké vegetační období. Jiná skupina liliovitých ovšem osídluje mezofilní lesní podrost, a ty mají vegetační sezónu obvykle mnohem delší. V Evropě je to např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), v Severní Americe např. druh Clintonia uniflora, v boreálních lesích čípek objímavý (Streptopus amplexifolius).
Květy liliovitých jsou opylovány hmyzem, ale u více druhů jsou květy převážně sterilní, např. u lilie cibukonosné (Lilium bulbiferum).
Semena mnoha druhů mají masíčka a jsou šířena mravenci, to platí např. o křivatci žlutém (Gagea lutea), nebo jsou křídlatá a šíří je vítr, např. lilii zlatohlavou (Lilium martagon). Větrem se šíří také miniaturní cibulky křivatce českého (Gagea bohemica): jsou k tomu adaptovány nafouklými papírovitými obaly. Lilium bulbiferum, která má obvykle sterilní květy, se rozmnožuje vegetativně pomocí pacibulek, semena běžně nevytvářejí ani polyploidní populace křivatce českého (Gagea bohemica), které se rozmnožují téměř výhradně jen dceřinými cibulkami.
PŘÍBUZNOST:
Liliovité patřily v klasických morfologických systémech k „standardním“ čeledím a byly pojímány mnohem šířeji: spadla mezi ně většina rodů jednoděložných rostlin s velkými pravidelnými květy s oběma zachovalými kruhy tyčinek a svrchním semeníkem. Nakonec se ale ukázalo, že takto vymezenou čeleď nelze z evolučních důvodů udržet. Moderní metody prokázaly, že mezi „pravé“ liliovité patří jen druhy, které postrádají černá barviva (fytomelany) v osemení – ty, které je mají alespoň v počátku ontogeneze, byly odděleny do jiného řádu: jsou to např. chřestovité (Asparagaceae) nebo amarylkovité (Amaryllidaceae). V současném pojetí jsou ovšem liliovité i morfologicky poměrně jednotné.
VYUŽITÍ:
Rostliny z čeledi liliovitých se většinou vyznačují dosti velkými a nápadně barevnými květy, a jsou tedy v hledáčku pěstování. Jejich pestrý sortiment odedávna plní nabídky zahradnických katalogů, některé druhy pronikly i do křesťanské symboliky (lilie). Pěstuje se (a šlechtí) mnoho druhů a kultivarů lilií (Lilium), tulipánů (Tulipa), řebčíků (Fritillaria), kandíků (Erythronium), východoasijských trojhrotek (Tricyrtis), ale i severoamerických pěknosemenců (Calochortus).
Některé druhy ovšem figurují i mezi rostlinami používanými v lidovém léčitelství, např. Lilium pensylvanicum, některé nacházely uplatnění ve staré medicíně, třeba druhy rodu Gagea.
Fotografovali Karel Bergmann, Roman Businský, Ladislav Hoskovec, Eva Rencová, Alena Vydrová.