Syn.: Lilium potaninii Vrishcz, Lilium sinensium Gand., Lilium tenuifolium Fisch.
Čeleď: Liliaceae – liliovité
Rozšíření: Druh východní Asie s areálem rozloženým od ruských Sajan v jižní části střední Sibiře na západě až do Přímoří na východě, k jihu zasahuje přes Mongolsko, Mandžusko a sever Korejského poloostrova až do východočínských provincií Šen-si a Šan-tung.
Ekologie: Roste na travnatých horských stanovištích a v lesních lemech, v nadmořských výškách zhruba od 400 až do 2600 m. Kvete od června do července.
Popis: Bylina s bíle šupinatou vejcovitou cibulkou, která dosahuje v průměru 2–3 cm. Lodyha je 15–60 cm dlouhá, někdy červeně naběhlá, papilnatá. Listy vyrůstají pod polovinou lodyhy, jsou střídavé, čárkovité, 35–90 mm dlouhé a 1,5–3 mm široké. Květy vyrůstají jednotlivě nebo v hroznu na konci lodyhy, jsou nicí, jejich stopky jsou 2–5 cm dlouhé, okvětní lístky jsou 40–45 mm dlouhé a 8–11 mm široké, turbanovitě nazpět zahnuté, zářivě červené, vzácně i žluté nebo bílé, po kraji podvinuté, většinou neskvrnité, jen někdy s několika skvrnkami při bázi okvětních lístků; nitky tyčinek jsou 12–25 mm dlouhé, lysé, pyl je červený, čnělka je 10–20 mm dlouhá. Plodem je tobolka, až 20 mm dlouhá.
Využití: Cibule lze v létě levně koupit na mongolských tržištích – nazývány jsou “cagaan tөms“ (bílé brambory) a tepelně se upravují k jídlu. V evropských zahradách jsou tyto lilie známy od roku 1810, kdy byly sbírány v dahurských stepích, poslány do sankt-petěrburgské botanické zahrady a odtud do zahrad pařížského muzea, později také do zahrady berlínské a edinburghské. Pět let poté byly už komerčně množeny fulhamskými a gentskými školkami.
Fotografovali Ladislav Hoskovec, dne 6. 6. 2019 (Belgie, Vlámsko, Plantentuin Meise); Jiří Uher, dne 3. 7. 2013 (Mongolsko, severně exponované stepi při Ulánbátaru, Čingeltäj).