Syn.: Linaria alpina subsp. filicaulis (Leresche et Levier) M. Laínz
Čeleď: Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité
Linaria alpina subsp. filicaulis
Rozšíření: Endemit malého území na severu Pyrenejského poloostrova, vyskytuje se v pohoří Picos de Europa, a to jak v asturské, tak kantabrijské i kastilské části.
Ekologie: Roste ve štěrbinách vápencových skal a v pohyblivé suti, v nadmořské výšce od 250 až do 2500 m. Kvete od května do srpna.
Linaria filicaulis
Popis: Jednoletá, dvouletá nebo krátce vytrvalá bylina s 5–40 cm dlouhou, poléhavou nebo vystoupavou lodyhou, listy jsou uspořádané v 3–4četných přeslenech (nejvyšší mohou být i střídavé), čárkovitě obkopinaté, obvejčité až úzce eliptické, 4–25 mm dlouhé a 1,5–5 mm široké, dužnaté, ploché, sivozelené, celokrajné, špičaté nebo tupě špičaté. Květenství je koncový hrozen; květní stopky jsou přímé až přímo odstálé, 1,5–5 mm dlouhé; koruna je 15–30 mm dlouhá, jasně růžová nebo fialová, patro dolního pysku oranžové nebo i bílé, ostruha je 7–11(–14) mm dlouhá, přímá nebo slabě zahnutá. Plodem je téměř kulovitá tobolka 4–7 mm dlouhá; semena jsou zploštělá, okrouhlá až ledvinitá, na ploše často papilnatá, na okraji s křídlatým lemem.
Poznámka: Zejména v nižších horských partiích na jihovýchodě areálu se výskyt tohoto druhu dotýká areálu příbuzné lnice Linaria faucicola. Ta se nápadně odlišuje sytě modrofialovými květy, dále by se měla vyznačovat odlišnou skulpturou na semenech. Vzhledem k tomu, že v některých populacích druhu Linaria filicaulis vyskytují vtroušení jedinci s květy zbarvenými jako L. faucicola, jakož i to, že někteří badatelé zpochybňují význam rozdílů v semenech, jsou oba taxony občas spojovány do jediného druhu L. filicaulis na úrovni poddruhů. Problém vyžaduje další studium.
Linaria filicaulis
Linaria filicaulis
Linaria filicaulis
Fotografovala Eva Rencová, dne 17. 5. 2011 (Španělsko, pohoří Picos de Europa, v sedle Fuente De).