Syn.: Antirrhinum purpureum L., Termontis purpurea (L.) Raf.
Česká jména: lnice nachová (Kubát 2002)
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Jeden z nejtypičtějších italských endemitů, roste na celém Apeninském poloostrově od severních Apenin a Toskánska až do Kalábrie, také na ostrově Capri a na Sicílii.
Ekologie: Druh s překvapivě širokou ekologickou amplitudou, roste nejčastěji na výslunných travnatých nebo křovinatých svazích, na pastvinách, ale i na úhorech, od hladiny moře až do nadmořské výšky 1900(–2500) m.
Popis: Vytrvalá lysá sivá bylina vysoká 30–70(–90) cm; lodyhy jsou přímé, oblé, ojíněné, často se tvoří i zkrácené, hustě olistěné, 5–10 cm vysoké sterilní prýty. Listy jsou střídavé, čárkovitě kopinaté, 1,8–2 cm dlouhé a 2–3 mm široké, na květonosných lodyhách často jednostranně uspořádané. Květenství je hustý koncový hrozen se spirálovitě uspořádanými květy; květní stopky jsou 1,5–4 mm dlouhé; kališní cípy jsou asi 2 mm dlouhé; koruna je pyskatá, 0,9–1,3 cm dlouhá, sytě, zřídka světle fialová, ostruha je 5–6 mm dlouhá; tyčinky jsou 4, dvoumocné, s žlutými prašníky; semeník je dvoupouzdrý. Plodem je kulovitá tobolka asi 3 mm dlouhá.
Využití: Nápadná ozdobná rostlina, občas se pěstuje jako nenáročná okrasná trvalka.
Poznámka: Rostliny z vyšších poloh jsou často nižší, s drobnějšími listy, byly popsány jako var. montana, ale zřejmě jde spíše o ekomorfózy.
Fotografovala Alena Vydrová, ve dnech 1.–3. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Fonte Cerreto a Campo Imperatore).