Syn.: Caprifolium chinense S. Watson ex Loudon, Caprifolium japonicum (Thunb.) Dum. Cours, Caprifolium roseum Lam.
Česká jména: zimolez japonský (Dostál 1989, Mareček 1997)
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Rozšíření: Druh pochází z východní Asie (Korea, severovýchodní a střední Čína, Tchaj-wan, Japonsko). Je naturalizovaný v Argentině (včetně severu Patagonie), Brazílii, Mexiku, Austrálii, na Novém Zélandu, ve většině států USA, včetně Havaje, na tichomořských a karibských ostrovech, na ostrovech Réunion a Tenerife, na Azorských ostrovech, v Evropě v Portugalsku, Francii, Anglii. V mnoha zemích je to invazivní druh (některé státy USA – Illinois, Virginia, New Hampshire – a na Novém Zélandu). Je pěstován i v mírném pásmu, kde velmi zřídka může také zplaňovat.
Ekologie: Světlé otevřené lesy a jejich okraje, skalnaté svahy, křoviny. Zplaňuje v okolí obcí a komunikací. Preferuje půdy výživné, hlinité, sušší až mírně vlhké, slabě kyselé až neutrální, plné slunce nebo polostín. Kvete v květnu až listopadu.
Popis: V tropech ovíjivá stálezelená rostlina s tenkými lodyhami, která může šplhat až do výšky 10 m. Mladé výhony jsou nahnědlé až purpurové, hustě ochmýřené, staré spodní části s dřevitou borkou. Listy vstřícné, řapíky až 1 cm dlouhé, jemně chlupaté, čepele vejčité až eliptické, zašpičatělé, na bázi klínovité, zaokrouhlené, někdy až srdčité, 3–8 cm dlouhé, 2–3 cm široké, v mládí jemně chlupaté, později na svrchní straně olysávající. Květenství dvoukvěté se vstřícnými listeny v paždí listů na jemně chlupaté stopce až 4 cm dlouhé. Jednotlivé květy jsou dvoupyské, jemně chlupaté, korunní trubka rovná, 2,8 cm dlouhá, horní pysk květu je rozdělen asi do 1/3 na 4 tupé laloky až 9 mm dlouhé, spodní pysk tvoří jeden úzký lalok asi 2,5 cm dlouhý. Tyčinky připojené na okraji korunní trubky, čnělka bílá se zelenou polokulovitou bliznou. Květy jsou zpočátku smetanově bílé s narůžovělou až purpurovou bází, později žloutnou. Plody jsou kulovité, tmavě modré bobule o průměru 5–8 mm, obsahují množství semen.
V mírném pásmu rostlina dorůstá výšky 1–3 m, je částečně opadavá, listy vydrží na rostlině často až do jara. Květy jsou vonné, produkují množství nektaru. V oblastech, kde je původní nebo naturalizovaný, je významným zdrojem potravy pro zvěř.
Využití: Oblíbená rychle rostoucí ovíjivá rostlina s vonnými květy, vhodná zejména k pokrytí svislých ploch, plotů, pergol, nenáročná, plně mrazuvzdorná. Pěstuje se v několika kultivarech lišících se barvou květů i listů. Může se rozmnožovat řízky, hřížením nebo semeny. Preferuje slunné nebo polostinné polohy. Často bývá pěstována v parcích, sadech, zahradách i podél silnic, neboť je poměrně odolná vůči zimnímu solení a může působit i jako zvuková clona či jako větrolam.
Je velmi ceněný v tradiční medicíně Dálného východu. Má antibakteriální a protizánětlivé účinky. Je používán (často v kombinaci s Forsythia suspensa) ke snížení horečky, při chřipce, bolestech hlavy, do čistících čajů, k léčení kašle, vyrážek a vředů, také při průjmových chorobách a revmatismu. Sbírají se poupata, listy, mladé větvičky. Zimolez je ale mírně jedovatý, ve větších dávkách může vyvolat zvracení, nesmí být podáván dlouhodobě, ani dětem.
Poznámka: Rod byl pojmenován po německém lékaři Adamu Lonitzerovi.
Fotografováno od 14. do 25. 11. 2010 (Réunion).