Syn.: Austrolycopodium magellanicum (P. Beauv.) Holub, Lepidotis magellanica P. Beauv., Lycopodium pichinchense Hook., Lycopodium spurium Willd.
Čeleď: Lycopodiaceae P. Beauv. ex Mirb. – plavuňovité
Lycopodium magellanicum
Rozšíření: Vyskytuje se v jižní části Jižní Ameriky, v Chile na jih od 38. rovnoběžky, v Argentině od 41. rovnoběžky, zasahuje až na Ohňovou zemi. Roste i na Falklandských ostrovech, na Jižní Georgii, Crozetově ostrově a na Kerguelenech.
Ekologie: Roste na mělkých půdách na skalkách, v nezapojených křovinách a travnatých společenstvech, v sušších partiích rašelinišť, ale i na lesních okrajích a světlinách; vystupuje až do nadmořských výšek 1600 m.
Lycopodium magellanicum
Popis: Vytrvalá bylina s horizontálním, pod povrchem půdy rostoucím, kořenující stonkem, dlouhým 30–50(–100) cm a pokrytým bílými šupinovitými listy; postranní větve jsou plazivé až přímé, hustě olistěné, (2–)5–30 cm vysoké. Listy jsou spirálně uspořádané, čárkovité až čárkovitě kopinaté, (1,7–)3–5(–5,8) mm dlouhé a 0,6–1 mm široké, celokrajné, špičaté. Výtrusné klasy jsou téměř přisedlé nebo na 0,5–2 cm dlouhých stopkách s oddálenými čárkovitými až šídlovitými listy; sporofyly jsou vejčité až kopinaté, 2,3–4,3 mm dlouhé a 1,1–2,1 mm široké, na okraji zoubkaté, zašpičatělé, v době zralosti spór žlutavé a se sehnutou špičkou.
Lycopodium magellanicum
Lycopodium magellanicum
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 8. 2. 2012 (Argentina, Ohňová země, Cerro Martial).