Syn.: Janipha aipi (Pohl) J. Presl, Janipha manihot (L.) Kunth, Jatropha aipi (Pohl) A. Moller, Jatropha diffusa (Pohl) Steud., Jatropha digitiformis (Pohl) Steud., Jatropha dulcis J. F. Gmel., Jatropha flabellifolia (Pohl) Steud., Jatropha glauca A. Rich., Jatropha janipha Lour., Jatropha loureiroi (Pohl) Steud., Jatropha manihot L., Jatropha mitis Rottb., Jatropha paniculata Ruiz et Pav. ex Pax, Jatropha silvestris Vell., Jatropha stipulata Vell., Mandioca aipi (Pohl) Link, Mandioca dulcis (J. F. Gmel.) D. Parodi, Mandioca utilissima (Pohl) Link, Manihot aipi Pohl, Manihot aypi Spruce, Manihot cannabina Sweet, Manihot cassava Cook et Collins, Manihot diffusa Pohl, Manihot digitiformis Pohl, Manihot dulcis (J. F. Gmel.) Baill., Manihot edulis A. Rich., Manihot flabellifolia Pohl, Manihot flexuosa Pax et K. Hoffm., Manihot guyanensis Klotzsch ex Pax, Manihot loureiroi Pohl, Manihot manihot (L.) Cockerell, Manihot melanobasis Müll. Arg., Manihot sprucei Pax, Manihot utilissima Pohl
Česká jména: manihot obecný (Presl 1846), maniok, kasava (Valíček 1989)
Čeleď: Euphorbiaceae Juss. – pryšcovité
Manihot esculenta
Rozšíření: Pochází z Jižní Ameriky. Planý typ se vyskytuje na brazilsko-paraguajském pomezí, ale již v prehistorických dobách se jeho pěstování rozšířilo dále na sever: první kultury manioku byly spolehlivě doloženy u Mayů na poloostrově Yucatán v Mexiku, asi 1000 let před příchodem Evropanů. Kultury manioku jsou dnes rozšířeny ve Střední i Jižní Americe (včetně ostrovů Karibiku), v tropické Africe, Asii i Oceánii.
Ekologie: Maniok vyžaduje podmínky tropického klimatu se střídajícími se sezónami sucha a vlhka. Optimálně by měly teploty dosahovat 25 °C, v teplotách pod 10 °C zcela zastavuje růst; roční úhrn srážek by měl činit alespoň 500 mm. Tyto podmínky splňuje především prostředí savan a poloopadavého tropického lesa.
Manihot esculenta
Popis: Rychle rostoucí, statný, chudě větvený mléčící polokeř nebo keř dorůstající výšky až 5 m, tvořící hlízovité, dužnaté, 30–90 cm dlouhé a 5–10 cm široké kořeny. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté (řapík dosahuje délky 5–17 cm), dlanitolaločnaté až dlanitodílné, s 3–9 laloky, které jsou kopinaté, 6–17 cm dlouhé a 1–5 cm široké, zelené, na spodní straně namodralé, celokrajné, zašpičatělé. Květy vyrůstají v latách, jsou pětičetné, zvonkovité, žlutavé, nazelenalé nebo načervenalé, jednopohlavné; samčí mají okvětí srostlé a obsahují 10 tyčinek, samičí mají okvětí volné, jejich gyneceum tvoří spodní semeník a 3 čnělky, rozeklané na četné bliznové laloky. Plodem je tobolka.
Manihot esculentaManihot esculenta
Manihot esculenta
Využití: Jedna z nejdůležitějších tropických zemědělských plodin, která v současnosti tvoří hlavní složku stravy asi pro 500 milionů lidí; existuje řada kultivarů. Díky rychlému růstu dává poměrně rychle značné výnosy; největším světovým vývozcem manioku je dnes Thajsko. Kořenové hlízy obsahují škrob; nejtypičtějším pokrmem je manioková kaše. Maniok dále slouží jako krmivo pro domácí zvířata. Maniok ovšem obsahuje i dva glykosidy, které hydrolýzou uvolňují kyanovodík: tyto jedovaté látky se ničí zpracovatelskými postupy nebo tepelnou úpravou.
Manihot esculenta
Manihot esculenta
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 10. 4. 2005 (Srí Lanka, Matale), 3. a 6. 11. 2006 (Kapverdy, Santo Antăo: Valle do Paúl a Pombas), 19. 2. a 5. 3. 2009 (Kostarika: Boca San Carlos a San José) a 3. 2. 2011 (Seychely, Victoria).