Syn.: Adenocalymma alliaceum (Lam.) Miers, Adenocalymma obovatum Urb., Adenocalymma pachypus (K. Schum.) Bureau et K. Schum., Adenocalymma sagotii Bureau et K. Schum., Anemopaegma pachypus K. Schum., Bignonia alliacea Lam., Bignonia citrifolia Vitman, Pachyptera alliacea (Lam.) A. H. Gentry, Pseudocalymma alliaceum (Lam.) Sandwith, Pseudocalymma pachypus (K. Schum.) Sandwith, Pseudocalymma sagotii (Bureau et K. Schum.) Sandwith
Čeleď: Bignoniaceae Juss. – trubačovité
Mansoa alliacea
Rozšíření: Druh byl popsán z Francouzské Guyany, jeho areál se táhne od severní Bolívie, amazonské části Peru a Brazílie přes Guyany a Surinam až po středoamerickou Kostariku. Pěstuje se však i v dalších tropických částech světa v zahradách a parcích (Antily, jihovýchodní Asie, jižní Afrika). V mírném pásmu je oblíbenou pokojovou květinou, ač její pěstování v nádobách není úplně snadné.
Ekologie: Vyskytuje se v tropických deštných lesích a ve stinných roklinách, na zastíněných místech s hlubokou, úrodnou, ale propustnou půdou a zapojeným porostem. Naopak nesnáší zamokření, a proto neroste na březích potoků a řek, ani na okrajích bažin. Vyhýbá se i příliš slunným, otevřeným stanovištím. V přírodě je nalézána v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 900 m, preferuje teplotní rozmezí 20–30 °C a vysokou vzdušnou vlhkost. Pro rostlinu je typická barevná proměna květů, mladé jsou fialovomodré se světlejším hrdlem, postupně během kvetení blednou do téměř bílé barvy. Má-li dostatek vláhy, kvete dvakrát do roka, většinou velice bohatě.
Mansoa alliacea
Popis: Liána se zdřevnatělou bází, která dosahuje délky většinou jen 250–300 cm, s krátkými úponkami. Sestřiháváním lze docílit keřovité formy růstu. Listy jsou vstřícné, složené, se 2 lístky, které jsou vejčité až kopinaté, 9–15(–20) cm dlouhé a až 8 cm široké, sytě zelené, se zaokrouhlenou až klínovitou bází a s tupou špičkou. Při poškození listy vydávají intenzivní česnekový pach. Květy vyrůstají v bohatých hroznech, květní stopka je 1–2 cm dlouhá; kalich je zvonkovitý, na okraji mírně brvitý, 5–8 mm dlouhý; koruna je nálevkovitá, s 5 koncovými cípy a poněkud zploštělou trubkou. Plodem je až 20 cm dlouhý lusk, obsahující střechovitě se překrývající 3 cm dlouhá křídlatá semena.
Využití: V Amazonii patří nejen mezi léčivé, ale i šamanské rostliny. Svazek listů zavěšený v místnosti, potření kliky či podlahy rozdrcenými listy, případně vykuřování usušenou zapálenou natí údajně zamezí přístup zlým duchům. Odvar z drcené kůry se dával pít psům, aby dobře lovili, občas si ho dopřáli i sami lovci. Moderní věda tento rituál může jen doporučit, protože rostlina skutečně obsahuje látky, které ničí choroboplodné bakterie a zabíjí některé střevní parazity. Není náhodné, že podobné rituály se kdysi v Evropě prováděly s cibulí a česnekem. Jak česnek tak Mansoa obsahuje totiž sloučeniny síry, které způsobují nepříjemný zápach, ale současně desinfikují.
V lidové medicíně je používán odvar z listů, případně teplá koupel ve vodě s podrcenými listy a kůrou v případě chorob horních cest dýchacích, chřipky, ale i při revmatismu a artritidě. Oficiální věda skutečně potvrdila účinnost této léčby, v jihoamerických lékárnách lze oficiálně koupit přípravky proti revmatismu (tablety) obsahující extrakt z mansonie.
Tento druh mansonie velmi ozdobně kvete (květy rozhodně nepáchnou, pokud je nepodrtíte), je proto používán často jako pokryvná rostlina na pergoly či ploty. V mírném pásmu v hrnkové kultuře bývá rostlina prodávána namotaná na různé drátěné konstrukce, aby vynikly svazky zajímavých květů.
Poznámka: Rod Mansoa v současnosti obsahuje 12 druhů, v jejich vzájemném odlišení a popisu však panují rozpory zesílené tím, že jde o rostliny vzhledově dost variabilní. M. alliacea je často zaměňována s M. hymenaea, která má růžové květy a nedochází u ní k typické změně barev, má také širší vejčité listy se srdčitou bází.
Mansoa alliacea
Mansoa alliacea
Fotografováno v lednu 2015 (Srí Lanka, Embilipitiya).