Syn.: Marchantia coarctata Corda, Marchantia elliptica Corda, Marchantia kablikiana Corda, Marchantia macrocephala Corda, Marchantia stellata Corda, Marchantia syckorae Corda
Česká jména: porostnice mnohotvárná (Opiz 1852, Svrček 1976)
Slovenská jména: porastnica mnohotvará (Peciar 1965), porastnica (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Marchantiaceae (Bisch) Lindley – porostnicovité
Rozšíření: Téměř kosmopolitně rozšířený druh zasahující i do Antarktidy. V ČR hojně po celém území, z nížin do hor.
Ekologie: Nejčastěji na stanovištích ovlivněných lidskou činností, na zdivu i kamenech, velmi často na spáleništích. Roste i na místech ošetřených herbicidy. Nepříjemný plevel v zahradnictví, lesních školkách apod. Dále na holé zemi, na okrajích potoků, mokrých loukách, prameništích, na vlhkých skalách i na rašeliništích.
Popis: Stélky sytě zelené, na ventrální straně bledě zelené, obvykle 4–6 cm (ale i větší, až 15 cm) dlouhé a kolem 1–2 cm široké, k substrátu přitisklé, dichotomicky větvené, jen okraje někdy slabě vystoupavé, jemně políčkované, někdy s neostrým, černým pruhem ve střední části, na okrajích celokrajné, nejvýše jemně zubaté. Střední žebro naspodu jen mírně vyniklé, nepříliš odlišené od základního pletiva. Zřetelné dýchací otvory 60–100 × 40–80 µm, lemované 4–5 kruhy buněk vytvářejících soudečkovitý obal; nejvyšší kruh tvořen buňkami s výběžky, které přepažují dýchací otvor. Dýchací dutiny nízké, asimilační vlákna (1–)2–3 buňky dlouhé. Asimilační pletivo jednovrstevné, zaujímající 0,1–0,2 výšky stélky. Základní pletivo ve střední části stélky 12–20 buněk vysoké. Ventrální šupiny hyalinní, vzácněji slabě narůžovělé, v 6 řadách. Okrajové řady šupin vzájemně se kryjící či slabě oddálené, někdy nepatrně přesahující okraj stélky, bezbarvé nebo hnědavé, široce jazykovité. Střední řada šupin se široce zaoblenými, srdčitými, nazpět odehnutými přívěsky, 500–700 × 600–800 µm, okraj nepravidelně zubatý. Vnitřní řada tvořena úzce kopinatými šupinami. Gemy ploché, čočkovité, mnohobuněčné, v pohárcích na okraji stélky.
Dvoudomý druh. Samčí receptakulum se stopkou 1–3 cm, terč receptakula mělce laločnatý (připomíná deštníček), v době zralosti okraje směrem vzhůru slabě ohrnuté. Samičí receptakulum se stopkou 2–8 cm vysokou, terč tvořený 8–11 paprsky asi 3–6 mm dlouhými (připomíná palmičku). Výtrusy žlutavé, 10–15 µm, jemně papilnaté. Mrštníky 300–500 × 3–5 µm.
Variabilita: Druh je velmi variabilní s velkým množstvím popsaných odchylek odpovídajících stanovištním modifikacím. V současné době jsou odlišeny tři poddruhy:
– M. p. subsp. polymorpha (Marchantia polymorpha f. aquatica Nees, Marchantia aquatica (Nees) Burgeff) – p. mnohotvárná pravá. Stélka úzká, často průsvitná, dlouze pentlicovitá, s dlouhými laloky a s nápadným černým pruhem ve střední části, vzácně plodná a většinou i bez pohárků s gemami. Nejčastěji na vlhkých místech. po celém území ČR roztroušeně.
– M. p. subsp. ruderalis Bischl. et Boisselier (Marchantia polymorpha auct.) – p. mnohotvárná ruderální. Stélka poměrně široká, s nepříliš nápadným středním pruhem, hojně plodná. Častá na antropogenně ovlivněných stanovištích.
– M. p. subsp. montivagans Bischl. et Boisselier (Marchantia polymorpha var. alpestris Nees, Marchantia alpestris (Nees) Burgeff) – p. mnohotvárná horská. Stélka poměrně silná s relativně krátkými laloky, zcela bez černého středního pruhu, kožovitého vzhledu, spíše modrozelená, stopky receptakul poměrně krátké. U nás vzácně, v Krkonoších, na Šumavě, v Hrubém Jeseníku a pravděpodobně i v Krušných horách a Jizerských horách.
Záměny: Dobře rozpoznatelný i ve sterilním stavu pohárkovitých útvarů s rozmnožovacími tělísky (gemami). Dále podle soudečkovitých, křížovitě přepažených dýchací otvorů a absencí purpurového zabarvení.
Fotografovala Naďa Gutzerová ve dnech 11. 6. 2010 (Herálec) a 10. 8. 2009 (Chrudim). Mikrofotografie Josef Špaček (Z knihy J. Špaček: Svět pod mikroskopem, s laskavým svolením nakladatelství Grada).