Syn.: Medicago applanata Hornem., Medicago biancae (Urb.) P. Silva, Medicago cuneata Woods, Medicago marginata Willd., Medicago orbicularis (L.) All., Medicago polymorpha var. orbicularis L.
Česká jména: tolice okrouhloplodá (Kubát 2002)
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité

Medicago orbicularis

Rozšíření: Roste v celém Středozemí od Portugalska až po Řecko, také v Bulharsku, v Rumunsku a na Krymu. V severní Africe je druh znám z Kanárských ostrovů (zde je však pravděpodobně nepůvodní), Madeiry, od Maroka po Egypt a snad i v Etiopii, v Asii od Turecka po Jordánsko a Izrael, ze Saúdské Arábie a Iráku, ze Zakavkazí, Íránu až Indie, také se vyskytuje ve Střední Asii až do Kazachstánu. Druhotný výskyt je hlášen z USA, Japonska i Austrálie, jednou se objevil také na rudišti ve slezském Třinci.

Ekologie: Stanovištěm jsou úhory, okraje cest a jiná narušená místa s vegetací jednoletých rostlin, v nadmořské výšce (700–)1300–2100(–2300) m.

Medicago orbicularis

Popis: Jednoletá trsnatá bylina, lodyhy jsou poléhavé nebo vystoupavé, 30–60 cm dlouhé, rýhované, nejčastěji lysé. Listy jsou střídavé, trojčetné; palisty jsou asi 6 mm dlouhé, třásnité, s čárkovitými segmenty; lístky jsou trojúhelníkovité až obvejčité, 7–9 mm dlouhé a 6–8 mm široké, na vrcholu obvykle uťaté a zubaté. Květy jsou uspořádány po 1–4(–5) ve stopkatém hroznu delším než podpůrný list; kalich je asi 2,5 mm dlouhý, zuby jsou stejně dlouhé jako trubka; koruna je žlutá, asi 3 mm dlouhá. Plodem je spirálně stočený lusk o průměru 1,2–1,5 cm, obvykle s 2–5, méně často až s 9 závity, se síťovitou žilnatinou a bez osténků.

Poznámka: Jednoletých tolic je ve Středozemí několik desítek velmi podobných druhů a pro jejich určení je zapotřebí mít k dispozici vyvinuté plody, které se liší tvarem, velikostí a případně uspořádáním struktur (osténků) na nich přítomných.

Medicago orbicularis
Medicago orbicularis
Medicago orbicularis
Medicago orbicularis
Medicago orbicularis

Fotografovali Ivo Konopásek, dne 16. 5. 2018 (Itálie, Sicílie, Parco delle Madonie, Piano Zucchi), a Josef Špaček, léto 2010 (Itálie).