Syn.: Audibertia parviflora (Req.) Nyman, Audibertia pusilla Benth., Menthella requienii (Benth.) Pérard, Pulegium parviflorum (Req.) Samp., Thymus corsicus Moris, nom. illeg., Thymus parviflorus Req.
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Mentha requienii
Rozšíření: Pochází ze západního Středozemí, kde roste na ostrovech Korsika, Sardinie (zde je známo jen asi 10 lokalit), Cabrera a Montecristo. Zplanění se udává z Portugalska, a také z jihovýchodu Spojených států.
Ekologie: Stanovištěm jsou nezapojené vlhké trávníky na prameništích v horských oblastech, lokality leží v nadmořské výšce 500–1600 m.
Mentha requienii
Popis: Miniaturní vytrvalá bylina 2–6 cm vysoká, intenzivně voní mentolem; lodyhy jsou plazivé, lysé nebo řídce chlupaté, kořenující. Listy jsou vstřícné; řapík je asi 5 mm dlouhý; čepel je téměř okrouhlá, 2–3,5(–6) mm dlouhá a 2–4(–6) mm široká, na bázi uťatá až srdčitá, celokrajná nebo drobně vroubkovaná, na vrcholu zaokrouhlená. Květenství jsou 2–6květé lichopřesleny; květy vyrůstají na stopkách 1–2 mm dlouhých; kalich je 5četný, 1,5–2,2 mm dlouhý, chlupatý, s nestejnými zuby; koruna je nezřetelně pyskatá, asi 2 mm dlouhá, růžová, cípy jsou 4,a si 0,8 mm dlouhé; tyčinky jsou 4; semeník je svrchní. Plody jsou tvrdky 0,4–0,5 mm dlouhé.
Využití: V domovině se používá k ochucování alkoholických nápojů (mátový likér) a jako koření zejména při přípravě kapusty, květáku a brokolice. Význam má také v zahradnictví jako rostlina vhodná na pokrytí povrchu půdy, ale má specifické nároky na půdní vlhkost: nesmí úplně vyschnout, ale při trvalém přemokření uhnívá. Ve vhodných podmínkách ale roste rychle.
Poznámka: Mezi evropskými mátami druh vývojově zcela izolovaný, vzdáleně snad příbuzný některým novozélandským mátám.
Mentha requienii
Mentha requienii
Fotografováno dne 4. 6. 2018 (Francie, Korsika, Lozzi).