MINUARTIA GLAUCINA Dvořáková – kuřička šedavá / kurička sivastá

Syn.: Minuartia verna subsp. collina (Neilr.) Halliday
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Minuartia glaucina

Rozšíření: Vzhledem k tomu, že tento druh byl popsán teprve v roce 1985, je jeho areál rozšíření znám jen značně neúplně. Poprvé byl zaznamenán na jižním Slovensku, vyskytuje se také v Maďarsku, Rakousku, Itálii, Srbsku, Bulharsku a Řecku, snad i v dalších regionech Mediteránu. U nás je jeho výskyt nejistý, snad rostl na jedné lokalitě na jižní Moravě.

Ekologie: Roste na vátých píscích, na skalnatých vápencových svazích a pastvinách, v pásmu od nížin po pahorkatiny. Kvete od května do července.

Popis: Vytrvalá bylina, řídce trsnatá, 5–20 cm vysoká, šedozelená, listy čárkovité, 8–12 mm dlouhé, lysé nebo žláznaté, květonosná lodyha článkovaná, horní články delší než listy. Květenstvím je 10–30květý vidlan, kališní lístky hustě žláznaté, kopinaté, květy 7–8 mm v průměru, korunní lístky vejčité až vejčitě eliptické, asi o 1/3 delší než kalich, bílé, prašníky červené nebo fialové. Plodem je tobolka.

Záměny: Poměrně často roste společně s kuřičkou štětinkatou (Minuartia setacea), která není s kuřičkou šedavou bezprostředně příbuzná, vzhledem k adaptaci na podobná stanoviště je však dosti podobná a nezřídka dochází k záměnám. Kuřička šedavá se od ní odlišuje např. z převážné části bylinnými (zelenými), trojžilnými, hustě žláznatými kališními lístky, hustě žláznatým květenstvím a zcela lysými okraji listů (zatímco Minuartia setacea má listy v dolní části na okrajích hustě krátce brvité), obvykle je také poněkud gracilnější.

Ohrožení a ochrana: V Česku je kuřička šedavá hodnocena v kategorii nejasných případů vyhynulých druhů (A3), na Slovensku patří k potenciálně ohroženým (NT) a zákonem chráněným druhům.

Minuartia glaucinaMinuartia glaucina
Minuartia glaucina

Fotografováno dne 12. 6. 2004 (Slovensko, Čenkov – locus classicus).