Čeleď: Rubiaceae Juss. – mořenovité
Morinda latibractea
Rozšíření: Malinký areál zahrnuje jihozápadní část souostroví Palau v Mikronésii.
Ekologie: Typickým stanovištěm jsou skalnaté svahy budované korálovými vápenci.
Morinda latibractea
Popis: Stálezelený keř nebo malý stromek vysoký 4–5 m; kmínek mívá průměr 10–20 cm; letorosty jsou lysé, jen v paždí listů bývá svazeček chlupů. Listy jsou vstřícné; řapík je 1–1,5 cm dlouhý; čepel je vejčitá až eliptická, 15–20 cm dlouhá a 5–9 cm široká, lysá, na bázi zúžená, celokrajná, na vrcholu zašpičatělá, obvykle se 7 páry postranních žilek; palisty jsou vejčité až trojúhelníkovité. Květenství je úžlabní strboul na stopce 3–4 cm dlouhé, nesoucí 4–12 květů; květy jsou 5četné; kališní cípy jsou uťaté, ale jeden je zveličen do nepravidelně obkopinatého až kopisťovitého, 2–3 cm dlouhého a sněhově bílého útvaru (kalykofyl); koruna je nenápadná, řepicovitá až úzce nálevkovitá, asi 1 cm dlouhá, bílá; tyčinek je 5; čnělka je jediná, semeníky všech květů ve strboulu splývají. Plodem je specifický bělavý dužnatý útvar (souplodí), nepravidelně elipsoidního tvaru, 2–3 cm dlouhý a 1,5–2,5 cm široký, složený ze srostlých peckoviček; v každé je jedno semeno.
Využití: V lidovém léčitelství se používá k ošetřování ran.
Poznámka: Do rodu Morinda se řadí asi 70 druhů pocházejících převážně z jihovýchodní Asie. Na Palau se vyskytují celkem tři druhy: kromě všudypřítomné a hojné Morinda citrifolia s areálem dosti velkým zde rostou dva mnohem vzácnější druhy endemické. Zatímco tento druh provází vápence, Morinda pedunculata se jim naopak vyhýbá. Ta má sice plodenství podobného vzhledu, ale postrádá zveličený kalykofyl.
Morinda latibractea
Morinda latibractea
Morinda latibractea
Morinda latibractea
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 18. a 25. 1. 2018 (Palau, Koror, ostrov Ulebsechel).