Syn.: Dolichos altissimus Jacq., Dolichos urens L., Dolichos urens Roxb. ex Wight et Arn., Mucuna altissima (Jacq.) DC., Mucuna altissima Bojer ex Benth., Mucuna altissima Scop., Mucuna urens (L.) Fawc. et Rendle, Stizolobium altissimum (Jacq.) Pers., Stizolobium urens (L.) Pers.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Mucuna urens
Rozšíření: Roste ve Střední a Jižní Americe. Ve středoamerickém prostoru je tento druh široce rozšířen na ostrovech v Karibském moři, izolovaně roste v Mexiku a souvisle od jihovýchodní Nikaraguy. V Jižní Americe dosahuje nejdále na jih do Bolívie a Brazílie.
Ekologie: Stanovištěm jsou lesy, a to jak galeriové porosty podél vodních toků, tak vlhké lesy deštné nebo mlžné. Ve vhodném prostředí vystupuje až do nadmořských výšek přes 2000 m.
Mucuna urens
Popis: Vytrvalá bylinná nebo dřevnatá liána s lodyhami až 15 m dlouhými. Listy jsou střídavé, trojčetné; lístky jsou krátce řapíčkaté, vejčité, 10–13 cm dlouhé, na bázi zaokrouhlené, celokrajné, zašpičatělé; řapík je 8–9 cm dlouhý; palisty jsou opadavé. Květenství je nicí okolík, obvykle visí na stopce až 1 m dlouhé; květní stopky jsou 2–3 cm dlouhé; kalich je 11–12 mm dlouhý, hnědavý, přitiskle chlupatý, zuby v horní části kalicha srůstají v tupý pysk, dolní zuby jsou špičaté; koruna je 3,5–4,2 cm dlouhá, pavéza je nachová, křídla jsou rovněž nachová, člunek je srpovitý, oranžový; tyčinek je 10, dvoubratrých (9 srostlých a 1 volná), střídají se delší a kratší; čnělka je chlupatá. Lusky jsou 10–20 cm dlouhé a 4–6 cm široké, s křídlatými lištami, červenohnědě chlupaté; semena jsou 2–4, dobře plavou ve vodě.
Mucuna urens
Mucuna urens
Mucuna urens
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 23. 2. 2014 (Kostarika, Monteverde).