ORIXA JAPONICA Thunb.

Syn.: Celastrus japonica (Thunb.) K. Koch, Othera orixa (Thunb.) Lam., Ilex orixa (Lam.) Spreng. Celastrus orixa (Thunb.) Sieb. et Zucc., Euodia ramiflora A. Gray, Glochidion vanioti H. Lév., Sabia cavaleriei H. Lév.
Čeleď: Rutaceae Juss. – routovité

Orixa japonica

Rozšíření: Střední Čína, Korea a Japonsko.

Ekologie: Roste v lesích a křovinách, na světlých stanovištích, v horách Číny stoupá do nadmořské výšky 1 300 m.

Popis: Řidší, poněkud strnule rostoucí keře, které v přírodě dorůstají výšky až 3 m, u nás asi poloviční. Listy jsou střídavé, celokrajné, obvejčité, lesklé, dlouhé kolem 10 cm. Na podzim se zbarvují světle žlutě až skoro bíle, což vytváří zajímavý kontrast s listy ostatních dřevin. Čtyřčetné květy jsou v krátkých řídkých hroznech, které se zakládají v paždí letošních listů; jsou žlutozelené, nenápadné, vykvétají před či při rozvíjení listů v dubnu. Kališní lístky jsou dlouhé kolem 1 mm, korunní asi 2 mm. Rostliny jsou dvoudomé. Plody jsou měchýřky podobné plodům routy. Při dozrávání vymršťují semena.

Využití: Jedná se o nenápadnou dřevinu, která se dobře kombinuje s jinými listnatými keři, zajímavá je především podzimním zbarvením. Pěstuje se v polostínu, toleruje i stín, v němž ale pomalu přirůstá. Upřednostňuje živné, humózní půdy. Ač je poměrně tolerantní k suchu, v létě při dlouhodobém suchu je vhodné ji zalít.
Listy jsou aromatické a v Japonsku se používají na dochucování salátů.

Poznámka: Monotypický rod, zahrnuje jen tento jediný druh.

Orixa japonicaOrixa japonica
Orixa japonicaOrixa japonica
Orixa japonica

Fotografováno ve dnech 22. 4. 2005, 15. 7. a 2. 10. 2008 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy).