PHAGNALON SAXATILE (L.) Cass.

Syn.: Conyza intermedia Lag., Conyza saxatilis L., Gnaphalium saxatile L., Gnaphalium uniflorum Mill., Gnaphalon saxatile Lowe, Phagnalon intermedium (Lag.) Rivas Goday, Phagnalon intermedium (Lag.) Pau, Phagnalon lagascae Cass., Phagnalon lepidotum Pomel, Phagnalon methanaeum Hausskn., Phagnalon telonense Jord. et Fourr., Phagnalon viride R. Uechtr.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Phagnalon saxatile

Rozšíření: Těžiště areálu leží v západním Středozemí od Portugalska po Itálii včetně ostrovů (Baleáry, Korsika, Sardinie, Sicílie a Malta), zasahuje i do Řecka a na Krétu, v severní Africe se vyskytuje v Maroku, Alžírsku, Tunisku a Libyi. Dále roste na Madeiře a na Kanárských ostrovech.

Ekologie: Roste na zdech, skalkách a ve skalních štěrbinách, od hladiny moře po nadmořskou výšku asi 600 m.

Phagnalon saxatile

Popis: Větvený drobný keřík vysoký 20–40(–50) cm; větvičky jsou vystoupavé, bíle plstnaté. Listy jsou střídavé, čárkovité, 3–5 cm dlouhé a 2–3 mm široké, celokrajné, podvinuté, někdy slabě zvlněné, na líci zelenavé nebo šedavě chlupaté, na rubu hustě pavučinaté. Květenství tvoří dlouze stopkaté jednotlivé úbory, stopky úborů jsou dlouhé 2,5–13 cm; zákrov je vejčitý až zvonkovitý, 7–9 mm v průměru, listeny zákrovu jsou ve 3–5 řadách, kopinaté, špičaté, lysé, hnědé, na okraji blanitě lemované, jejich špička je ven vyhnutá a jemně příčně zvlněná; vnější květy v úboru jsou samičí, nitkovité, 5–6 mm dlouhé, vnitřní oboupohlavné, s trubkovitou korunou dlouhou (5,5–)7–7,5 mm, žlutou. Nažky jsou asi 1 mm dlouhé; chmýr nažek z oboupohlavných květů je 7–8 mm dlouhý.

Záměny: Od mediteránních druhů rodu Phagnalon, které mají jednotlivé úbory na dlouhých stopkách (např. Phagnalon rupestre a Phagnalon graecum), se odlišuje vyhnutými zákrovními listeny, které jsou pod špičkou jemně zvlněné.

Phagnalon saxatile
Phagnalon saxatile

Fotografováno ve dnech 11. 5. 2009 (Francie, Provence, Gigaro) a 13. 5. 2013 (Itálie, Sardinie, Cala Gonone, Cala Luna).