Syn.: Phytolacca arborea Moq., nom. inval., Phytolacca populifolia Salisb., nom. illeg., Pircunia dioica (L.) Moq., Sarcoca dioica (L.) Raf.
Čeleď: Phytolaccaceae R. Br. – líčidlovité
Rozšíření: Roste v Jižní Americe ve střední a severovýchodní části Argentiny, přesahuje do Paraguaye, Uruguaye a do Brazílie, kde zasahuje až do státu Mato Grosso a Minas Gerais. V řadě dalších oblastí se pěstuje a občas zplaňuje, např. v Oceánii, Austrálii, ale i v jižní Evropě a severní Africe-
Ekologie: Nejčastěji roste jako soliterní dřevina v pampě, v územích s úhrnem ročních srážek (500–)800–1500 mm, v dospělosti snáší poklesy teplot až na -5 °C. Vystupuje do nadmořské výšky 1500 m. Rychle roste a není konzumován býložravci.
Popis: Stálezelený mohutný dvoudomý strom s deštníkovitou korunou, dorůstá výšky 12–18(–20) m; kmen bývá na bázi bizarně nepravidelně ztloustlý, s šedou nebo hnědou drsnou borkou. Listy jsou střídavé, nahloučené na koncích větviček, řapíkaté, kopinaté, 6–12(–15) cm dlouhé a 2,5–6(–8) cm široké, lysé, často s červenou střední žilkou, na bázi zaokrouhlené až uťaté, celokrajné, na vrcholu špičaté. Květenství jsou jehnědovitá, až 15 cm dlouhá; okvětí je 5četné, 3–3,5 mm dlouhé, volné, bělavé nebo zelenavé; v samčích květech je 20–30 tyčinek; v samičích květech je 10 staminodií a svrchní semeník, který tvoří 7–10 jen na bázi srostlých plodolistů. Plod je stlačeně kulovitá, rýhovaná bobule o průměru 3–7 mm, za zralosti žlutá až černá, s mnoha semeny.
Využití: Rostliny jsou jedovaté; v lidovém léčitelství se listy používaly jako projímadlo. Úspěšně se používá pro pěstování bonsají, dá se snadno tvarovat.
Poznámka: Mezi zástupci čeledi Phytolaccaceae, do níž patří vesměs byliny, je tento druh výjimečný dřevnatým vzhledem. Ovšem druhotné tloustnutí je zde odvozeným znakem, je atypické; dřevo je měkké, houbovité, obsahuje až 80 % vody.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 9. 9. 2019 (Itálie, Řím, Orto botanico).