Syn.: Picea fricksii Silba, Picea mastersii Mayr, Picea watsoniana Mast.
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité

Picea wilsonii

Rozšíření: Východoasijský druh, pochází ze severní a střední Číny, kde roste v provinciích Che-pej, Vnitřní Mongolsko, Šan-si, Šen-si, Chu-pej, S’-čchuan, Čching-chaj a Kan-su.

Ekologie: Stanovištěm jsou smíšené a jehličnaté lesy v horách a říčních nivách; lokality leží v nadmořských výškách 1400–2800 m.

Picea wilsonii

Popis: Jednodomý stálezelený jehličnatý strom s jehlancovitou korunou, dorůstá výšky až 50 m; kmen může mít průměr až 1,3 m, borka je šedá, nepravidelně rozpraskaná; letorosty jsou žlutozelené, obvykle lysé. Jehlice vyrůstají téměř všesměrně a směřují kupředu, jsou 0,8–1,3 cm dlouhé a 1,2–1,7 mm široké, na průřezu kosočtverečné, s 4–5 liniemi průduchů po každé straně, na vrcholu zašpičatělé. Samčí šištice jsou jednotlivé v paždí jehlic. Samičí šištice jsou vejcovité, 5–8 cm dlouhé a 2,5–4 cm široké, nicí, v mládí zelené, později světle hnědé; semenné šupiny jsou obvejčité, 1,4–1,7 cm dlouhé, viditelná část je téměř hladká, na vrcholu zaokrouhlená, uťatá nebo špičatá. Semena jsou obvejcovitá, 3–4 mm dlouhá, se světle hnědým křídlem 0,8–1,1 cm dlouhým.

Využití: Dřevo se používá jako stavební materiál, k výrobě nábytku i jako zdroj celulózy. Občas se pěstuje jako okrasná dřevina.

Picea wilsoniiPicea wilsonii
Picea wilsonii
Picea wilsonii

Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 6. 12. 2018 (Čína, Peking, Beijing Botanical Garden).