Syn.: Pimpinella saxifraga var. major L., Pimpinella magna L., Pimpinella major subsp. sambucifolia Fröhner
Česká jména: bedrník větší (Huber 1596), bedrník velký (Presl 1819), bedrník veliký (Presl 1846), bedrník větší (Kubát 2002)
Slovenská jména: bedrovník väčší (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Evropa, na sever nejdál v jižním Švédsku, v jižním Finsku a na jihu Velké Británie, na jihu roste po střední Španělsko, jižní Itálii a střední Bulharsko. Východní hranice rozšíření prochází Pobaltím a západním Ruskem. U nás roste roztroušeně až hojně.
Ekologie: Bedrník větší se vyskytuje na vlhčích loukách, v křovinách, v sadech, v příkopech, na lesních cestách apod. Nejčastěji na čerstvě vlhkých, hlinitých a živinami bohatých půdách. Diagnostický druh svazu Arrhenatherion a Calamagrostion arundinaceae. Kvete od června do září.
Popis: Vytrvalá bylina, s přímou 40–120 cm vysokou lodyhou, která je lysá nebo roztroušeně chlupatá, dutá a výrazně hranatě rýhovaná. Listy jsou lysé nebo krátce chlupaté. Přízemní a dolní listy jsou 20–30 cm dlouhé, jednoduše lichozpeřené, nejčastěji s 2–4 jařmy vejčitých, nebo kopinatých lístků. Ty jsou hrubě nepravidelně zubaté a na svrchní straně sytě až tmavě zelené. Koncový lístek bývá zpravidla trojlaločný. Střední a horní lodyžní listy jsou menší, tvarově však stejné. Okolíky jsou v mládí nící a jsou složené z 9–15 okolíčků, které mají 14–26 květů. Korunní lístky jsou bílé nebo světle růžové. Plodem je široce vejcovitá dvounažka.
Využití: Bedrníky znala stará medicína jako dobré léčivé rostliny, byly vyhledávány v dobách moru, zaháněly souchotiny, lámaly močové kameny; vyráběly se z nich sirupy, destilovala se i pálenka.
Fotografováno ve dnech 22. 8. 2008 a 23. 8. 2009 (Česko, Morava, Liptál).