Čeleď: Lentibulariaceae Rich. – bublinatkovité

Pinguicula

Rozšíření: Ještě před pár lety byste měli v této chvíli zrovna otevřený medailonek o druhu Pinguicula chilensis. Jenže v roce 2017 jsme se dozvěděli, že typová položka druhu Pinguicula chilensis vlastně prezentuje druh Pinguicula antarctica. Proto bylo pro rostliny dříve běžně řazené k druhu P. chilensis zvoleno nové jméno Pinguicula australandina, navíc z oblasti chilského národního parku Nahuelbuta byl nově popsán ještě jeden další druh tučnice (Pinguicula nahuelbutensis).
Takže: Druh Pinguicula australandina pochází z jihozápadu Jižní Ameriky, ze středochilsko-argentinského pomezí, přesněji ze západu argentinských provincií Neuquén a Río Negro, v Chile se jeho areál táhne zhruba od regionu Maule na severu až po Los Ríos na jihu.

Ekologie: Roste na subalpínských a alpínských vlhkých loukách a pastvinách, v nadmořských výškách zhruba od 1400 až do 2300 m. Kvete od ledna do března.

Pinguicula

Popis: Vytrvalá bylina se (3–)4–6(–8) listy v přízemní růžici, které jsou vejčité až obvejčité, 12–24 mm dlouhé a 8–11 mm široké, zelené, zelenohnědé až žlutozelené, na líci hustě žláznatě chlupaté. Stvoly vyrůstají po 1–2, jsou přímé, 2–5 cm dlouhé, žláznatě chlupaté, v horní části červeně naběhlé. Kalich je 2pyský, červenohnědý, horní pysk je 3laločný, dolní 2laločný; koruna je 2pyská, horní pysk je 2laločný, dolní, 3laločný, přičemž všechny laloky jsou víceméně stejně velké, obvejčité, narůžovělé až nafialovělé, často při bázi s temnějšími žilkami, korunní trubka je nálevkovitá, bělavá až fialová, ostruha je 2–3 mm dlouhá, tupá nebo až špičatá, zelená, někdy zelenohnědě naběhlá, žláznatě chlupatá. Plodem je vejcovitá tobolka.

Pinguicula
Pinguicula
Pinguicula
Pinguicula

Fotografoval Mário Duchoň, ve dnech 28. 1. 2019 (Argentina, prov. Río Negro, Parque Nacional Nahuel Huapi) a 4. 2. 2019 (Chile, reg. Los Lagos, Cerro Arcoiris, Valle de Cochamó).