Čeleď: Lentibulariaceae Rich. – bublinatkovité
Rozšíření: Původně západoevropský druh, vyskytuje se zde ve třech oddělených arelách – na severu Pyrenejského poloostrova a v přilehlé části jižní Francie, dále v Západních Alpách a švýcarském pohoří Jura, nakonec i v západní části Irska. Ve francouzských Alpách se objevuje v růžově kvetoucím poddruhu P. grandiflora subsp. rosea. Byl zavlečen rovněž do Anglie, na Nový Zéland, zřejmě také do Švédska, snad i Kolumbie. K tomuto druhu se vztahují i některé údaje o výsadbách tučnic na území Česka (např. Podkrkonoší).
Ekologie: Roste v mokřinách, na prameništích a rašeliništích, na vápnitém i nevápnitém podkladu.
Popis: Vytrvalá bylina s 5–9 žlutozelenými listy v přízemní růžici, 5–15 cm vysoká. Listy jsou podlouhle vejčité, 2–8 cm dlouhé a 1–3 cm široké, na vrcholu tupé, celokrajné, na svrchní straně žláznatě lepkavé, přizpůsobené k lapání hmyzu; okraje se svinují vzhůru. Květy vyrůstají jednotlivě na lysém nebo žláznatém stvolu, kalich má 5 nestejných cípů, vně žláznatých; koruna je 25–35 mm dlouhá, fialová, v hrdle s výraznou bílou skvrnou, horní pysk je dvoulaločný, dolní trojlaločný, laloky spodního pysku jsou mělké, širší než delší, na okraji poněkud zvlněné; ostruha je 10–14(–16) mm dlouhá, směřující dozadu, rovná. Plodem jsou téměř kulovité tobolky, 5–8 mm dlouhé, semena jsou elipsoidní, asi 1 mm dlouhá. Na podzim listy zanikají a rostlina vytvoří přezimovací pupen.
Využití: Poměrně snadno pěstovatelný druh, v kultuře se lehce množí vegetativně, i v našich klimatických podmínkách snese přezimování venku.
Fotografováno dne 12. 7. 2015 (Andorra, Pyreneje, Vall d’Incles).