Syn.: Pinus massoniana Siebold et Zucc., nom. illeg., Pinus sylvestris Thunb., Pinus thunbergiana Franco, nom. illeg.
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité

Pinus thunbergii

Rozšíření: Východoasijský druh. Roste v jižní části Korejského poloostrova a v Japonsku na ostrovech Honšú, Kjúšú a Šikoku.

Ekologie: Provází především stanoviště s lehkými písčitými půdami, zejména v nízkých nadmořských výškách v blízkosti moře.

Pinus thunbergii

Popis: Jednodomý stálezelený strom s široce kuželovitou až deštníkovitou korunou, dorůstá výšky 30–40 m; kmen může mít průměr až 2 m, borka na kmeni je tlustá, zpočátku šedá, později šedočerná nebo s nachovým nádechem, drsná, šupinovitá; letorosty jsou světle žlutohnědé, lysé, pupeny jsou bělavé. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po 2, jsou 6–12 cm dlouhé a 0,5–2 mm široké, tuhé, tmavozelené, na bázi s vytrvalými pochvami, na okraji jemně pilovité. Samčí šištice vyrůstají na koncích větví ve svazečcích a jsou 1–2 cm dlouhé. Samičí šištice vyrůstají jednotlivě nebo po 2–3, jsou vejcovité až široce kuželovité, 4–6 cm dlouhé a 3–4 cm široké, záhy opadavé; semenné šupiny jsou vejčité až eliptické, 1,6–2 cm dlouhé, s poněkud ztloustlou apofýzou a obvykle příčně kýlnaté, pupek je nevysoký, tupý. Semena jsou obvejcovitá až elipsoidní, 5–7 mm dlouhá a 2–3,5 mm široká, s křídlem 1–1,1 cm dlouhým.

Využití: Zejména ve východní Asii patří k velmi významným parkovým dřevinám a je velmi hojně sázená v řadě kultivarů; rovněž se používá k bonsajím. Mimo Asii se pěstuje jen zřídka, i když je mrazuvzdorná a suchomilná. V Severní Americe je napadána hlísticí Bursacephalus xylophilus, která byla zpětně zavlečena do Japonska a dnes zde ohrožuje původní populace.

Pinus thunbergii
Pinus thunbergii
Pinus thunbergii
Pinus thunbergii

Fotografováno dne 6. 12. 2018 (Čína, Peking, Beijing Botanical Garden).