Syn.: Muldera multinervis Miq.
Česká jména: pepř černý (Presl 1846), pepřovník černý (Valíček 1989)
Čeleď: Piperaceae Giseke – pepřovníkovité
Rozšíření: Pochází z jihozápadní Indie, kde původně rostl na svazích pohoří Západní Ghát. V současné době se pěstuje v řadě tropických zemí, zejména v jihovýchodní Asii, ale i v Brazílii. Největším světovým vývozcem pepře je Vietnam. Rod Piper je druhově velmi bohatý (1000–2000 druhů), je zastoupen ve flóře tropů Starého i Nového světa; kromě Piper nigrum jsou člověkem využívány i některé další druhy, především jako koření.
Ekologie: Jde o rostlinu teplých a vlhkých tropů, snáší teploty v rozmezí 10–40 °C, ideální množství srážek je 1250–2000 za rok. Vyžaduje slabě kyselé, nepříliš úživné půdy, prosperuje i na chudých červených lateritech. V kultuře se pěstuje na drátěnkách, ale často i ve smíšených kulturách na stromových pahýlech v plantážích jiných plodin, např. čajovníku nebo kávovníku. Plantáže bývají často přistíněny vzrostlými dřevinami.
Popis: Ovíjivá liána s poněkud ztloustlými nody, na bázi dřevnatějící, dorůstající výšky až 4 m. Listy jsou střídavé, řapíkaté, bez palistů, čepel je vejčitá, 10–15 cm dlouhá a 5–9 cm široká, lysá, s 2–3(–4) páry obloukovitých žilek spojených četnými anastomózami, na bázi někdy srdčitá, na vrcholu zašpičatělá; řapík je 1–2 cm dlouhý. Květenství vyrůstají z nodů proti listům, jsou to velmi husté, 7–15 cm dlouhé nicí hrozny drobných, často jednopohlavných květů, které podpírají kratičké, číškovitě srostlé listeny; květní obaly chybějí, tyčinky jsou 2, mají krátkou tlustou nitku; svrchní semeník je kulovitý, s 3–4(–5) bliznami. Plod je kulovitá, 3–4 mm velká bobule, za plné zralosti červená, obsahuje jediné semeno.
Využití: Pepřovník černý obsahuje štiplavou silici piperin a řadu dalších látek (terpeny atd.). V současnosti je to ve světě nejrozšířenější koření: usnadňuje trávení, má konzervační a bakteriostatické účinky. V indické medicíně se využíval pro léčení nejrůznějších chorob, např. oběhového systému, jater atd.
Poznámka: Různými technologiemi lze z pepřovníku černého získat 4 „druhy“ pepře. Nejrozšířenější je pepř černý, což jsou sušené nedozrálé plody – černý pepř se vyznačuje největší trvanlivostí; velmi podobně se získává pepř zelený, který si uchovává původní barvu – dosahuje se toho rychlým vysušením, zmražením nebo naložením do slaného nebo octového nálevu. Bílý pepř jsou zralá oloupaná semena, která se posléze obalují v jemně mletém vápně; bílý pepř má jemnější chuť, protože je odstraněno oplodí, a také si ji udržuje kratší dobu. Červený pepř jsou plně vyzrálé plody, nejčastěji uchovávané v nálevu, nebo rychle vysušené podobně jako pepř zelený. Naproti tomu pepř růžový pochází ze zcela odlišné rostliny (Schinus molle nebo Schinus terebinthifolia), rovněž pepř sečuánský nemá s druhem Piper nigrum nic společného: jsou to semena rostliny Zanthoxylum piperitum.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 10. 4. 2005 (Srí Lanka, Matale), 13. a 20. 9. 2008 (Réunion, St-Philippe a L´Hermitage les Bains) a 3. 2. 2011 (Seychely, Mahé: Les Canelles).