Syn.: Polygala montana Opiz, Polygala reticulata J. et C. Presl, Polygala mori Opiz, Polygala moriana Brittinger, Polygala vulgaris subsp. turfosa Čelak.
Čeleď: Polygalaceae Hoffmanns. et Link – vítodovité
Rozšíření: Roste v celé Evropě vyjma nejsevernějších oblastí Skandinávie a některých částí evropského Ruska, od Azorských ostrovů až po Ural. U nás hojně až roztroušeně především v mezofytiku, v termofytiku mezerovitě. V Hrubém Jeseníku vystupuje až do karů.
Ekologie: Vyhledává oligotrofní krátkostébelné louky a nehnojené pastviny, smilkové louky, vřesoviště, meze a světlé jehličnaté lesy. Roste zejména na živinami chudých silikátových substrátech. Druh kvete od května do srpna.
Popis: Vytrvalé byliny s přímými, vystoupavými až poléhavými lodyhami. Lodyhy 5–25 cm vysoké, řídce chlupaté nebo lysé. Lodyhy četné, tenké, na bázi někdy slabě zdřevnatělé. Listy střídavé, nehořké, ojediněle mírně nahloučené, ale netvořící přízemní růžici. Dolní lodyžní listy 5–15 mm dlouhé, střední a horní lodyžní listy 15–35 mm dlouhé a 2–5 mm široké. Květenství obvykle řídké a zdánlivě jednostranné, 3–12 cm dlouhé. Květy sytě modré, vzácně načervenalé nebo narůžovělé, ale i bílé. Listeny široce vejčité, krátce zašpičatělé, 0,8–1,8 mm dlouhé, stejně dlouhé jako květní stopka nebo o málo delší, lysé. Kališní lístky šikmo odstálé, zdéli asi poloviny korunní trubky. Křídla obvejčité až široce eliptická, na bázi náhle zúžená, (5,5–)6,0–8,5(–9,0) mm dlouhá a 3,5–5,5 mm široká, žilnatina uzavřená. Koruna asi do poloviny srostlá v trubku, delší než křídla, hřebenitý přívěsek s 14–24 úkrojky. Čnělka přibližně stejně dlouhá jako semeník. Tobolky na bázi zaokrouhlené, kratičce stopkaté, za zralosti stejně široké jako křídla a zřetelně kratší než křídla.
Poznámka: Je součástí agregátu několika taxonů, v rámci kterého je právě tento druh nejproměnlivější. Variabilita se projevuje především ve velikosti a barvě květů a v celkovém vzrůstu.
Fotografováno dne 10. 5. 2009 (Česko, Čechy, ve Vojnicích na Strakonicku).