Česká jména: čihoul (Skalická et al. 2012)
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité

Polylepis incana

Rozšíření: Druh andské části severozápadu Jižní Ameriky, jehož areál se táhne od středoekvádorské provincie Pichincha až po jihoperuánské Cuzco.

Ekologie: Roste v reliktech jihoamerických čihoulových lesů, v nadmořských výškách nad 3300 m.

Polylepis incana

Popis: Strom dosahující výšky 5–8 m, s borkou odlupčivou, hnědočervenou. Listy jsou nahloučeny na konci větví, jsou řapíkaté, v obrysu kosníkovité, 19–64 mm dlouhé a 14–40 mm široké, lichozpeřené, s jediným jařmem lístků, které jsou obvejčité, 12–40 mm dlouhé a 4–14 mm široké, po okraji vroubkované, na vrcholu zaokrouhlené nebo vykrojené, na líci lysé, na rubu pokryté trichomy. Květenství je svěšené, 2–7 cm dlouhé, 3–10květé; listeny jsou asi 3 mm dlouhé, úzce kopinaté, lysé nebo chlupaté; květy dosahují 3–7 mm v průměru, kališní lístky jsou 3(–4), vejčité, s trichomy, korunní lístky chybí; tyčinek je 8–24, čnělka je na bázi chlupatá. Plody jsou křídlaté, až 5 mm dlouhé a až 7 mm široké.

Záměny: Druh Polylepis incana bývá velmi často zaměňován, nezřídka jsou k němu mylně přiřazovány všechny druhy jednojařmých čihoulů. Bolívijské i kolumbijské jednojařmé druhy však patří k jiným druhům.

Využití: Dřevo tohoto stromu se používá k výrobě různého domácího náčiní i dřevěných stavebních konstrukcí, ale i k výrobě dřevěného uhlí.

Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (1998) řadí tento čihoul k druhům zranitelným (VU). Jihoamerické čihoulové lesy jsou značně devastovány, vypalovány, mýceny, na jejich místech jsou zřizovány zemědělsky využívané plochy.

Polylepis incana
Polylepis incana

Fotografováno dne 13. 4. 2019 (Ekvádor, okolí Quita, východní svahy vulkánu Pichincha).