Zřejmě nejvíce nedoceněnou částí přírodní parku Drahaň-Troja je Drahanské údolí táhnoucí se od Dolních Chaber až po své vyústění do Vltavy. Velká rozmanitost území je dána především jeho členitostí – naleznete zde jak údolní louky, rákosiny, břehové porosty, tak lesní společenstva nebo (pro svou významnost by se dalo říci zejména) výslunné partie jižních svahů, které hostí řadu vzácných druhů skalních stepí.
Celé území tvoří současně severní hranici přírodního parku Drahaň-Troja a částečně přesahuje do přírodního parku Dolní Povltaví rozkládající se už v okrese Praha-východ. Tento přesah se týká většiny jižních svahů údolí. V celé délce přibližně 2,5 kilometrů protéká potok pramenící dvěma stružkami v Dolních Chabrech. Podle nejstarších katastrálních map je označován jako Drahovský, v novějších katastrálních mapách je veden jako Luční potok, dnes je častěji nazýván jako Chaberský nebo jednodušeji Drahanský. Zúžený úsek od Drahanského mlýna k Vltavě bývá někdy označován také jako Drahanská rokle.
Ještě před začátkem vstupu do údolí si nemůžete nevšimnout výrazného skalnatého ostrohu v ulici Pod zámečkem, který byl již v minulosti v zájmu botaniků (stejně tak jako i další skalky východo-jihovýchodním směrem). Zajímavá je vegetace skalních stepí s hojněji zastoupenou kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) nebo kavylem vláskovitým (Stipa capillata), dále se strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica), diviznou knotovkovitou (Verbascum lychnitis) a dalšími druhy. Velmi vzácný je křivatec český (Gagea bohemica), dříve zde byl udáván také koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a dvojštítek hladkoplodý proměnlivý (Biscutella laevigata subsp. varia). Tato plocha byla registrována jako významný krajinný prvek.
Horní část údolí je široce rozevřená se společenstvem suchých luk výrazně ruderálního charakteru, poznamenaná i nejrůznějšími navážkami. Z rumištních druhů je zastoupen zejména zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), pýr plazivý (Elymus repens), lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), turanka kanadská (Conyza canadensis), turan roční (Erigeron annuus), divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) a vratič obecný (Tanacetum vulgare). Z dalších druhů je možné zmínit třtinu křovištní (Calamagrostis epigejos), zdravínek jarní pozdní (Odontites vernus subsp. serotinus) a starček přímětník (Senecio jacobaea). Ze zajímavějších rostlin zde byla zaznamenána pouze štětka chlupatá (Dipsacus pilosus). Směrem k čistírně odpadních vod louka postupně přechází v rozsáhlý jednolitý porost kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) a pcháče bahenního (Cirsium palustre) indikující půdy s vyšším obsahem dusíku v půdě, ale nepochybně i vlhkosti.
U patníku u asfaltové silnice v horní části údolí nad čistírnou odpadních vod roste zplanělý tlusták pochybný (Phedimus spurius) a v poslední době rychle se šířící rozchodník španělský (Sedum hispanicum).
V břehovém porostu čistírny odpadních vod se objevuje dvouzubec trojdílný (Bidens tripartita), kostival lékařský (Symphytum officinale), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), karbinec evropský (Lycopus europaeus), psárka kolénkatá (Alopecurus geniculatus), na hladině je hojně zastoupen okřehek menší (Lemna minor).
V dalším úseku až k Drahanskému mlýnu se údolí zvolna uzavírá. Je tvořené loukami, které zarůstají nálety dřevin. Potok dále protéká hustými rákosiny, v nichž jsou zastoupeny vrby (Salix sp. div.), olše (Alnus glutinosa) a lemují je jasany (Fraxinus excelsior) a javory (Acer platanoides). Na jaře zde krásně kvetou orseje jarní (Ficaria verna), v potoce (od čističky až po konec sjízdné cesty) roste hojně vodní rostlina potočník vzpřímený (Berula erecta).
Od Drahanského mlýna lemují potok z obou stran chaty, nepřehlédnutelná je na několika místech invazní křídlatka japonská (Reynoutria japonica) z Dálného východu. Začíná se také objevovat žlutě kvetoucí kolotočník ozdobný (Telekia speciosa), často pěstovaný východokarpatský druh (místy viditelný i na zahrádkách chatařů), který se rozšířil až téměř k ústí Drahanského údolí.
Cesta dále pokračuje úzkou pěšinou, která se později rozšiřuje. V břehovém porostu je hojně zastoupen pitulník postříbřený (Galeobdolon argentatum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), místy roste rozrazil potoční (Veronica beccabunga), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), máta vodní (Mentha aquatica) a hluchava skvrnitá (Lamium maculatum). Blíže ústí do Vltavy se začíná objevovat devětsil lékařský (Petasites hybridus).
Jižní svahy údolí od Drahanského mlýna až po ústí do Vltavy jsou většinou součástí soukromých chat. Místy se však na méně přístupných výslunných kamenitých svazích a zejména na horních hranách skal zachovala společenstva skalních stepí s výskytem řady vzácných rostlin. Mezi nimi je možné zmínit alespoň dříve udávaný hlaváček jarní (Adonis vernalis), kavyl Ivanův (Stipa pennata), chrpu chlumní (Centaurea triumfettii subsp. axillaris), tařici horskou (Alyssum montanum) a vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa). Z 19. století pochází údaj o výskytu ožanky hroznaté (Teucrium botrys) a pryšce sivého (Euphorbia seguieriana). Stále zde roste i silně ohrožený křivatec český (Gagea bohemica). Na přístupných místech u ústí Drahanského údolí se objevuje koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a dvojštítek hladkoplodý proměnlivý (Biscutella laevigata subsp. varia).
Zbytek lužního lesa je možné nalézt při ústí Drahanského potoka, kde stromové patro tvoří vzrostlé duby (Quercus robur), jasany (Fraxinus excelsior), topoly (Populus nigra). Již téměř u Vltavy rostou vrby (Salix sp.) a olše (Alnus glutinosa). Z bylin se objevuje orsej jarní (Ficaria verna), křivatec žlutý (Gagea lutea) a hojně devětsil lékařský (Petasites hybridus). V tomto společenstvu je však zastoupena také invazní křídlatka japonská (Reynoutria japonica).
Ještě před regulací Vltavy se podél pravého břehu Vltavy vyskytovala řada tůní hostících často vzácnou vodní květenu. Při ústí Drahanského potoka a dále na sever lze tyto (dnes již ale často uměle vytvořené nádrže) zahlédnout. Běžně se zde vyskytuje hlavně rákos (Phragmites communis) a orobinec širokolistý (Typha latifolia), méně žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica) a šmel okoličnatý (Butomus umbellatus). Ze vzácnějších druhů byl odtud uváděn např. rdest ostrolistý (Potamogeton acutifolius) nebo rdest vláskovitý (Potamogeton trichoides). Část severně od ústí Drahanského potoka je již ale součástí navazujícího přírodního parku Dolní Povltaví.
O tom, jak vypadalo Drahanské údolí před 100–150 lety, se lze jen domnívat na základě starých katastrálních map z období okolo roku 1840 a pozdějších. Z nich je patrné, že většina svahů, zvláště těch jižních, sloužila jako pastvina, a to až do začátku 1. světové války. Na dně údolí se rozkládaly louky, které byly pravidelně kosené.
Charakter tohoto území (resp. vlhkých stanovišť) v minulosti dokládají četné vzácné druhy, např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), bařička bahenní (Triglochin palustris), sítina kulatoplodá (Juncus sphaerocarpus) u Dolních Chaber, jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum) nebo šáchor žlutavý (Cyperus flavescens). Žádný z nich zde už s jistotou neroste.
V současné době je vývoj této oblasti značně poznamenán absencí jakékoliv péče. Vlhké nekosené louky, kde byla zanedbána průtočnost potoka, tvoří dnes téměř čisté porosty rákosu. Jižní skalnaté svahy jsou ohroženy zarůstáním nebo výstavbou, a to často bez ohledu na celkový krajinný ráz území.
Fotografováno ve dnech 5. 5. 2006, 18. 4. 2008 a 15. 6. 2008.
Projekt Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy je realizován s finančním přispěním Hlavního města Prahy.