Syn.: Amygdalus armeniaca (L.) Dumort., Armeniaca armeniaca (L.) Huth, Armeniaca vulgaris Lam.
Česká jména: meruňky (Huber 1596), meruňkový štěp, meruňka (Veleslavín 1598), meruň obecný (Presl 1846), meruňka obecná (Kubát 2002)
Slovenská jména: marhuľa obyčajná (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité

Prunus armeniaca

Rozšíření: Druh pochází pravděpodobně z oblasti středoasijského Turkestánu, plané populace se údajně vyskytují i na severu západočínské autonomní oblasti Sin-ťiang. Už ve 2. tisíciletí před naším letopočtem se však rozšířil i do východní Číny, na Korejský poloostrov, do Japonska, zhruba o tisíc let později i do jihozápadní Asie a jihovýchodní Evropy. V současnosti se pěstuje se v mnoha mírných a subtropických oblastech celého světa. U nás je vysazován především na jižní Moravě a ve středních Čechách. Byla vyšlechtěna celá řada kulturních odrůd.

Ekologie: Ve své asijské domovině roste v řídkých horských lesích, mnohem častěji je však pěstován v zahradách a sadech, může i zplaňovat. Vyžaduje stanoviště teplé, sušší, půdu spíše lehčí, dobře zásobenou živinami. Kvete od března do května, ještě před olistěním.

Popis: Opadavý strom dosahující výšky 5–8(–15) m, s korunou kulovitou, kuželovitou či rozložitou, kmenem přímým, borkou šedohnědou, podélně rozpraskanou a letorosty červenohnědými, pokrytými lenticelami. Řapíky jsou 2–3,5 cm dlouhé, lysé nebo chlupaté, při bázi s 1–6 žlázkami, čepel je široce vejčitá, 5–9(–12) cm dlouhá a 4–8(–11) cm široká, na bázi klínovitá, zaokrouhlená nebo srdčitá, po okraji pilovitá, na vrcholu špičatá až krátce zašpičatělá, po obou stranách lysá, na rubu v úžlabí žilek chlupatá. Květy vyrůstají jednotlivě nebo v párech na krátkých stopkách, dosahují průměru 2–4,5 cm; češule je válcovitá, červeně naběhlá, 5–7 mm dlouhá, vně při bázi chlupatá, kališní lístky jsou vejčité, 3–5 mm dlouhé, nachově naběhlé, většinou špičaté, někdy i tupé, nazpět ohnuté; korunní lístky jsou obvejčité, 8–12 mm dlouhé, bílé či růžové, krátce nehetnaté, na vrcholu zaokrouhlené; tyčinek je 20–100, jsou kratší než korunní lístky, nitky jsou bílé, prašníky žluté, čnělka je zhruba stejně dlouhá nebo o něco delší než tyčinky. Plody jsou vejcovité až skoro kulovité peckovice, 2–8 cm dlouhé, žluté, oranžové, často červeně naběhlé, obvykle jemně chlupaté, dužnina je žlutá až oranžová, šťavnatá, sladká, někdy však i nahořklá.

Využití: Plody meruňky jsou všeobecně dobře známým a vyhledávaným ovocem, konzumují se syrové, ale i sušené či konzervované, připravují se z nich kompoty, sirupy, džusy, z přezrálých plodů se destilují i alkoholické nápoje. Raný novověk používal plody meruňky rovněž v lékařství, z jader se už tehdy také lisoval olej.

Poznámka: Meruňka je podobně jako broskvoň (Prunus persica) stromem spíše krátkověkým, plodí již 4. až 5. rokem, avšak odumírá už ve 20 či 25 letech života. Květy i mladé plody jsou velmi citlivé na pokles teploty pod bod mrazu, plody opadávají už při teplotě -1 °C.

Prunus armeniaca
Prunus armeniaca
Prunus armeniaca
Prunus armeniaca
Prunus armeniaca
Prunus armeniaca

Fotografovali Ladislav Hoskovec, ve dnech 13. 5. 2016 a 7. 5. 2019, a Jindřiška Vančurová, dne 7. 7. 2019 (Česko, Čechy, kultura).