Quido Riedel se narodil dne 7. února 1878 v Bílé Lhotě, zemřel 17. dubna 1946. Český dendrolog.
Rodina Riedlů vlastnila od roku 1869 zámek a velkostatek v Bílé Lhotě u Litovle, u zámku byl park již z konce 18. století. Quido absolvoval hospodářskou školu a studoval zemědělství na vysoké škole ve Vídni, v té době se zajímal i o zámecké parky. Dne 30. dubna 1906 se přiženil do Nového Dvora u Opavy (svatbu měl ve Stěbořicích), vzal si Annu Czechovou. Tím získal možnost uplatnit své znalosti hospodářské i dendrologické. U zámečku byl spíš lesní porost než park, na jeho místě začal budovat zámecký park v anglickém stylu. Do kompozice zahrnul i dřeviny z původního lesa. Jeho tchýně neviděla ráda budování parku, lesní porost pro ni byl zdrojem dřeva a výdělku. Budování parku bylo navíc finančně náročné. Quido byl nadšený sběratel rostlin, především dřevin. Byl členem Československé dendrologické společnosti v Průhonicích, tam získával část sazenic. Kupoval a vysazoval velké a vzrostlé sazenice až 3 m vysoké. Dřeviny objednával i z různých míst v Evropě. V parku vybudoval také romantické prvky a drobné stavby. V Novém Dvoře vznikl místo více méně lesního porostu park o ploše asi 1,5 ha s téměř pěti sty druhů, kultivarů, forem a variet různých dřevin. Byly zde vysazeny např. stříbrné jedle, jedle španělská, cypřišky, severoamerické dřeviny, americké smrky, smrk východní z Kavkazu, cedr atlaský, dřezovec trojtrnný, javor dlanitolistý, zmarličník japonský, kultivary trnovníku akátu, málokdy pěstovaná hrušeň vrbolistá a mnoho dalších. Některé dřeviny parku patří dnes k nejstarším exemplářům na našem území.
Mimo park a hospodaření na statku se Q. Riedel zabýval např. chovem hospodářských koní, o jejich chovu napsal knihu. Dodnes jsou v parku na některých starých stromech stopy po poškození koňmi. Vrcholné období budování parku probíhalo v letech 1920–26. Ve třicátých letech 20. století se Riedel podílel i na podobě parku u zámku v Borotíně (okres Blansko), z tohoto parku se však dnes téměř nic nezachovalo. Do zámeckého areálu v Borotíně tehdy patřily i velké užitkové zahrady, později přebudované na školky.
V Novém Dvoře působil do roku 1928, kdy se vdala jeho dcera a on jí panství se zámečkem a parkem dal jako věno. Odstěhoval se zpět do Bílé Lhoty, odkud pocházel. I zde se věnoval dendrologii, žil zde v letech 1926 až 1945. V parku je z jeho doby zachováno asi 200 exemplářů rostlin (snad bambus, šácholan, vrby). Park je dnes dendrologicky významný, asi nejbohatší na Olomoucku. Za 2. světové války byl poškozen, obnoven byl po roce 1965, kdy Vlastivědný ústav v Olomouci zde zpřístupnil arboretum (dnes asi 2 ha).
Park v Novém Dvoře byl udržován Riedlovou dcerou Alžbětou Schubertovou do konce 2. světové války, po které byla rodina odsunuta. Ještě při inventarizaci v roce 1957 bylo v parku nalezeno 250 rostlin z Riedlovy doby. Od 1. ledna 1958 zde bylo založeno Krajské arboretum Nový Dvůr, které bylo postupně rozšiřováno, dnes má rozlohu 22 ha. O současný vzhled a velké dendrologické sbírky se zasloužili Josef Duda a František Krkavec, ale i další pracovníci arboreta. Dnes se jedná o část Slezského zemského muzea.
