Návštěva Adršpašského skalního města může být pro nepřipraveného návštěvníka dosti značným šokem. Ten nezpůsobí ani tak místní celoevropsky významný pseudokrasový reliéf vytvořený v pískovcových skalách – Adršpašsko-teplické skály jsou dokonce nejrozsáhlejším komplexem tohoto druhu v Evropě. Ono pohnutí mysli spíše mohou způsobit obrovská záchytná parkoviště, která vás navedou ke vstupní bráně do rezervace, obří hala s občerstvením, která vás nasytí mastnými buřty, slizkými hamburgery a přeslazenými limonádami, také ovšem nekonečné povalové chodníky, z nichž není šance sestoupit. A příchuť jarmarku samozřejmě ještě podtrhnou nekonečné, nekonečné a ještě jednou nekonečné davy turistů v polobotkách. Nemá smysl spílat ochranářům, vytýkat jim profanaci této lokality – ti v tomto případě za nic nemohou. Toto místo se stalo proslulým už před dobrými 200 lety a dodnes sem především v době prázdnin cestuje celá střední Evropa. Dnešní Adršpašské skalní město stojí kdesi mezi přírodou a kulturou – mezi přírodě blízkou krajinou, na kterou jsme zvyklí v našich přírodních rezervacích, a dávnou barokní kulturní krajinou či romantickým krajinářským parkem, jichž se významně dotkla lidská ruka. Tak trochu Braunův Betlém bez Brauna.

Park v parku, tak bychom mohli nazvat Parque Nacional Los Arrayanes, který se nachází v Argentině v provincii Neuquén, nedaleko od chilských hranic. Původně toto území bylo součástí nejstaršího národního parku Latinské Ameriky, Parque Nacional Nahuel Huapi. Pro svou jedinečnost a zranitelnost zdejšího myrtového lesa bylo území vyhlášeno 11. října 1971 jako samostatný národní park.

Argentinský Národní park Nahuel Huapi se nachází v západní části země, na jihozápadě provincie Neuquén a severozápadě provincie Río Negro. Na jihu je ohraničen řekou Río Manso, na východě řekami Villegas, Ñirihuau a Limay, na severu sousedí s Národním parkem Lanín, na západě s Chile.

Península Valdés se nachází přibližně 1400 km jihozápadně od Buenos Aires na severovýchodním pobřeží argentinské provincie Chubut. Poloostrov se rozprostírá na ploše téměř 4 tisíce km2, lemují jej písečné pláže i vysoké až stometrové útesy a s pevninou je spojen úzkou asi 35 km dlouhou šíjí. Téměř uprostřed poloostrova vznikla tektonickým propadem proláklina Salinas Grandes, která spadá 42 metrů pod hladinu moře a je nejnižším bodem jihoamerické pevniny.

V severovýchodní části Arménie, v okolí města Diližan (Դիլիջան), se rozkládá na ploše 24 tisíc hektarů národní park založený v roce 2002. Území je však chráněno už od roku 1958. Město Diližan je turisticky poměrně hojně vyhledávaným místem, a to nejen pro výskyt minerálních pramenů. Od Jerevanu je vzdáleno necelých 100 km a v posledních letech cestu z jihu do Diližanu zkrátil asi 2,5 km dlouhý tunel. Po průjezdu tunelem se návštěvník jako mávnutím kouzelného proutku přesune z bezlesé, převážně rovinaté krajiny severně od jezera Sevan do horské krajiny pokryté listnatými lesy. Právě místní lesy, horská jezera a samozřejmě i historické památky jsou nejčastějším důvodem cesty do Diližanu.

První arménský národní park byl založen v roce 1978 proto, aby chránil jezero Sevan a jeho nejbližší okolí. Hranici národního parku tvoří okružní silnice podél jezera. V době vyhlášení vodní plocha zaujímala 1501 km2 a souš jen 298 km2. Jezero se nachází přibližně uprostřed Arménie v nadmořské výšce 1900 m, kde zaujímá centrální část mezihorské tektonické propadliny. Maximální hloubka jezera je 86 m a dvěma poloostrovy je rozděleno na dvě části. Severozápadní Malý Sevan je hlubší a má členitější pobřeží, jihovýchodní Velký Sevan je mělčí, jeho maximální hloubka je 32 m. Na severozápadním břehu se nachází poloostrov Sevan (původně se jednalo o ostrov), na kterém se nachází Sevanský klášter (Sevanavank), který je cílem většiny turistů přijíždějících k jezeru.

Nejvyšší hora australského kontinentu Mount Kosciuszko nepatří zrovna k nejstatnějším štítům planety. I na evropské poměry je to spíš jen větší kopec – jeho výška činí 2228 m n. m. Je součástí Australských Alp, které se rozkládají na jihovýchodě kontinentu, na pomezí států Victoria a New South Wales, zasahují i na území Australian Capital Territory, na němž se nachází hlavní město Austrálie Canberra.

Stranou od východního konce hlavního hřebene Velkého Kavkazu leží v Ázerbájdžánu pozoruhodná horská skupina vápencových masivů kulminující horou Şahdağ (Šahdag), která je se svými 4243 metry nejvyšším masivem ležícím zcela na území Ázerbájdžánu.

Centrální pásmo Velkého Kavkazu končí na východě posledními čtyřtisícovými masivy okolo hranic Ázerbájdžánu a Dagestánské republiky, nejjižnější autonomní republiky Ruské federace.

Vznik památného hřbitova v jihomoravských Střílkách (okres Kroměříž) souvisel s barokní přestavbou nedaleko odtud ležícího kostela i o málo vzdálenějšího renesančního zámku. Nechal jej vybudovat v letech 1730–43 hrabě Amand Antonín Petřvaldský z Petřvaldu, autorem projektu byl na Moravě působící architekt Ignác Josef Cyrani z Bolleshausu (asi 1700–58). Původně tu měla stát jen rodová hrobka Petřvaldských, přičemž pohřební kaple měla být součástí kostela. Taková dispozice místa posledního odpočinku – tedy přímo v kostele nebo v jeho těsné blízkosti (ad sanctos et apud ecclesiam) – byla v této době standardní. Avšak projekt byl nakonec pozměněn, nový kostel na tomto místě shodou okolností nikdy postaven nebyl. Hrobka se tak ocitla zcela mimo chrámový prostor, vstoupila do otevřené krajiny, stala se v ní dokonce dominantou.

Mořských břehů nemá Belgie zrovna přehršle; většinou jsou navíc člověkem značně přetvořeny. Je zde rozsáhlá rekreační zástavba, takřka všechna letoviska celé pobřežní linie propojuje jedna z nejdelších tramvajových linek na evropském kontinentě. Jsou zde i důležité tranzitní přístavy (Ostende a Knokke), které spojují kontinent s Britskými ostrovy. Přesto najdeme v nejzápadnějším cípku belgického pobřeží velmi zajímavé území, které zůstalo ochráněno od hlavních lidských vlivů – je to rezervace Westhoek.