Rezervace Crooked Tree Wildlife Sanctuary leží na severu středoamerického Belize, 28 km západně od pobřeží Karibského moře. Rozkládá se na ploše 66 km2, v nadmořské výšce od 3 do 15 m, a je nejstarším chráněným územím této kategorie v Belize. Za rezervaci byla prohlášena v roce 1984 a je známá především jako jedna z nejlepších lokalit ptačích. Je proto chráněná také mezinárodní Ramsarskou úmluvou, která slouží k ochraně mokřadů mimořádně významných pro výskyt ptactva. V Belize leží kromě Crooked Tree ještě druhá ramsarská rezervace v nejjižnější části země (Sarstoon Temash National Park), v blízkém pohraničí Mexika je pak s „Ramsarem“ svázán též národní park Arrecifes de Xcalak, v Guatemale hned při hranicích s Belize zase národní park Yaxhá-Nakum-Naranjo.

V Belize existuje deset hlavních kategorií chráněných území. Patří mezi ně i archeologické rezervace, kde hlavním předmětem ochrany jsou pozůstatky mayské kultury. Mezi tyto archeologické rezervace patří také Lamanai, která se nachází na severu Belize v regionu Orange Walk na laguně New River Lagoon. Je vzdálená 58 km od města Orange Walk, odkud se dá dojet autobusem.

Středoamerický korálový útes (Sistema Arrecifal Mesoamericano, Mesoamerican Barrier Reef System), druhý největší korálový útes planety, největší na celé severní polokouli, se nachází při karibském pobřeží jihu mexického státu Quintana Roo, u břehů Belize, východní Guatemaly a severozápadního Hondurasu. Belizský bariérový útes (Belize Barrier Reef Reserve System) s rozlohou přes 1000 km2 a délkou téměř 260 km je potom jeho částí administrativně náležející k Belize. Ten se rozkládá v oblasti od ostrova Ambergris Caye na mexické hranici až k ostrovům Sapodilla Cayes na guatemalské hranici. V této bohaté mozaice atolů, písečných ostrůvků, porostů mangrove a pobřežních lagun žije nesmírné množství živočichů, ale i rostlin. Lokalita zapsaná v roce 1996 na Seznam světového dědictví UNESCO je rozdělena na sedm samostatných chráněných území.

Kovárské stráně se nacházejí v okrese Kladno, v malebném údolí Zákolanského potoka, jižně od obce Kováry a nedaleko zříceniny Okoř. Sotva jeden kilometr (jižním směrem) ji dělí od hranice přírodního parku Okolí Okoře. Zajímavý krajinný ráz podnítil navržení této přírodní památky i na sever od již existujícího přírodního parku, a to na svazích a plošinách nad údolími Zákolanského, Holubického a Turského potoka.

Navržená evropsky významná lokalita Obora Hvězda se nachází ve stejnojmenném areálu parku (a současně přírodní památky) Obory Hvězda, resp. v mokřině na jejím severozápadním okraji. V těchto místech plošina parku příkře spadá do údolí Litovického potoka při kraji městské části Ruzyně a vytváří mělkou depresi, ve které se vytvářejí mokřadní společenstva.

Pokud se rozhodnete navštívit v Praze skalnatý biotop nebo stepní stráňku, určitě nebudete cestovat zase tak dlouho (ostatně zaříznutý kaňon Vltavy a řada jejích přítoků v teplé a suché české krajině udělaly své). O to horší to ale bude s prameništi a podmáčenými loukami, kterých se na území Prahy nachází skutečně málo. Jedním z takových území je přírodní památka U Hájů, která byla vyhlášena v roce 1982 na ploše 6,6 hektaru a chrání ojedinělá ostřicomechová společenstva na výstupech vápnitých pramenů.

Přírodní památka Hukvaldy o rozloze 221,6 ha byla vyhlášená v roce 2013 v obci Hukvaldy (okres Frýdek–Místek). Zahrnuje středověký hrad Hukvaldy na vrcholu kopce a část historické hradní obory. Chráněny jsou porosty buků s podrostem bylin a přírodně krajinářské kompozice hradní obory. V okolí hradu se do vyhlášení současné přírodní památky nacházela od roku 1999 Přírodní památka Hradní vrch Hukvaldy o rozloze 70 ha. Členitý terén obory a hradního vrchu vytváří se 160 až 240 let starými převážně bukovými porosty protkanými starými alejemi lip, jírovců, dubů a solitérů různých dřevin jedinečný přírodní útvar.

Zastavili jsme v polovině cesty mezi městem Frýdkem a vískou Skalicí, v hlubokém údolí pod námi šumí řeka Morávka. Jsme uprostřed kraje, na nějž bylo v nedávné minulosti nahlíženo převážně jako na kouřící fabriku republiky.

Oblast Čertoryje tvoří rozlehlý komplex 325 hektarů luk v oblasti mezi obcí Radějov a státní hranicí se Slovenskem. Je to země soliterních dubů, lip i oskeruší, oblast nejrozsáhlejších bělokarpatských květnatých luk, kraj, který v každé roční době vyhlíží trochu jinak, ale pokaždé je úžasný. Botanicky je Čertoryje jedním z naprosto nejcennějších území u nás. Podívejme se na tuto krásnou lokalitu ve dvou návštěvách – v polovině jara a pak začátkem léta.

Jen několik set metrů od konce vesnice Horní Němčí (okres Uherské Hradiště) se nachází významná bělokarpatská přírodní rezervace Drahy. Její výměra činí 15 hektarů, nalézá se v nadmořské výšce od 400 do 513 m a byla vyhlášena v roce 1982.

Nevelká přírodní památka Nad vápenkou, vyhlášená roku 2001, jejíž celková výměra nečiní ani jeden celý hektar, se nalézá jen několik metrů od vlakové zastávky Javorník nad Veličkou, u hranice CHKO Bílé Karpaty (okres Hodonín). Předmětem ochrany jsou bývalé pastviny s výskytem typických teplomilných druhů bělokarpatských luk. Nejznámější je zdejší populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), největší v Bílých Karpatech.

Moravské Horňácko patří k nejrázovitějším oblastem Slovácka. Snad každému příznivci lidové hudby se hned vybaví zdejší písně a tance, které už kdysi nadšeně obdivoval Leoš Janáček. Okolí Velké nad Veličkou je však i výjimečnou oblastí botanickou.

Horňácká obec Velká nad Veličkou je význačná letitou tradicí souborů lidových písní, moderní továrnou s nepřetržitým provozem a okolní přírodou. Hned za humny se na západním svahu kopce Háj rozkládá na 162 ha národní přírodní rezervace Zahrady pod Hájem, vyhlášená v roce 1987. Zahrady jsou tvořeny květnatými loukami, starými sady, remízky a solitérními dřevinami na slínovcovém podloží. Rezervace je pozoruhodná genofondovým sadem krajových odrůd vynikajícím v době dozrávání plodů a význačná výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin a živočichů.

V okrese Strakonice, 1 km severně od obce Kocelovice, podél severozápadního břehu Velkého kocelovického rybníka se mezi dvěma cestami nachází vlhká louka, v jejímž středu protéká potok. Území o rozloze 2,2 ha bylo vyhlášeno v roce 1990 k ochraně vlhkých lučních krátkostébelných porostů i speciální luční avifauny.