Sušicko-horaždovické vápence, Vrch Lišná

Sušicko-horaždovické vápence, Vrch Lišná

Rabí (okres Klatovy) je mohutná a působivá hradní zřícenina, nachází se mezi Horažďovicemi a Sušicí na vyvýšenině nad řekou Otavou a je obklopeno vápencovými vrchy. Již v roce 1978 bylo prohlášeno národní kulturní památkou a je označováno za nejmohutnější českou hradní zříceninu. Slovo Rabí má stejný kořen jako rabování, proto je také „a“ krátké. I podhradí je zajímavé a je městskou památkovou zónou. Zmiňované vápencové vrchy nijak překvapivě hostí bohatou vápencovou květenu, podívejme se tedy blíže na jeden z nich a sice na kopec Lišná, i na jeho okolí.

Číst dál

Svazijsko, Malolotja Nature Reserve

Svazijsko, Malolotja Nature Reserve

Svazijská přírodní rezervace Malolotja se rozkládá na severozápadě této jihoafrické země, na ploše 18 000 hektarů (zhruba polovina území našeho Krkonošského národního parku), což z ní činí největší chráněnou oblast v zemi. Jen pro pořádek uveďme, že od roku 2018 je oficiálním názvem Svazijského království eSwatini.

Číst dál

Svojšínská pahorkatina, Černošínský bor – přírodní památka

Svojšínská pahorkatina, Černošínský bor – přírodní památka

Ospalé městečko Černošín (okres Tachov), ležící kdesi mezi Stříbrem a Planou u Mariánských Lázní, má svá nejlepší léta dávno za sebou. Posledním ranou, jež se na městečko snesla, bylo dobudování dálnice D5 až k hranicím, čímž notně poklesl význam silnice, na níž Černošín leží. Životnímu prostředí snížení provozu nepochybně prospělo, autobus sem však zajíždí jen ve všední dny. Ve svátek ať si každý poradí sám. Městečko přesto stojí za pozornost, kousek za městem nedaleko hřiště se nachází zajímavá přírodní památka Černošínský bor s výskytem vzácných rostlin v kulturním boru. Byla vyhlášena v roce 1990 na 2 ha.

Číst dál

Svojšínská pahorkatina, Krasíkov – přírodní památka

Svojšínská pahorkatina, Krasíkov – přírodní památka

Z holoroviny Krasíkovské hornatiny vystupuje nepříliš nápadný vyvřelý kužel Krasíkova (okres Tachov), korunovaný hradní zřiceninou a mnohem mladší kaplí sv. Máří Magdaleny, navíc s pseudogotickou věží. Když křepce vyběhneme až na vrchol, a výstup není těžký, pokud ovšem netrpíme dýchavičností, v podstatě nic nedosvědčuje, že se kdysi dávno jednalo o významné sídlo mocného rodu Švamberků. Chatrná zřícenina, podepřená kovovou vyhlídkou, již zmiňovaná kaple a sotva patrné valy osázené vstavači nedávají tušit o zašlé slávě. O té se lze poučit na tabulích, z nichž některé tvrdí, že hrad byl vypálen, zatímco jiné, že vyhořel. Buď jak buď, hrad třicetiletou válku nepřečkal a postupně vzal za své. Hradní vrch pomalu zarůstal listnatým lesem s bohatým podrostem daným úživným podložím a když zde byl v devadesátých letech 20. století nalezen vstavač bledý (Orchis pallens), nic nebránilo vyhlášení přírodní památky.

Číst dál

Svojšínská pahorkatina, Pod Volfštejnem – přírodní rezervace

Svojšínská pahorkatina, Pod Volfštejnem - přírodní rezervace

Nevelký hrad Volfštejn představuje cennou ukázku středověkého, přesněji románského hradního stavitelství v Čechách. Mimo dochovaný půdorys hradu vystavěného po sasko-hesenském způsobu je významná především dochovaná hradní obranná věž typu bergfrit ojedinělého kuželovitého tvaru, vzniklého ztenčováním zdiva ve směru do výšky z vnějšku, nikoli zevnitř, jak je obvyklé. Zřícenina je volně přístupná a probíhají na ní záchranné práce. Hrad byl vybudován ve svahu Vlčí hory vysoké 704 m n. m., výrazné čedičové kupy vypínající se nad Černošínem (okres Tachov).

Číst dál

Švýcarsko, Conservatoire et Jardin botaniques de la Ville de Genève

Ženevská botanická zahrada se nachází na západním břehu Ženevského jezera, východně od budovy Organizace spojených národů a muzea Ariana. Západní hranici zahrady tvoří železnice, východní hranici vymezuje rušná silnice směřující do Lausanne. Pod touto silnicí je postaven podchod, který spojuje botanickou zahradu s její menší části zvanou La Console na břehu jezera a dalšími parky podél břehu Ženevského jezera.

Číst dál

Švýcarsko, Graubünden, biosférická rezervace Val Müstair Parc Naziunal

Švýcarsko, Graubünden, biosférická rezervace Val Müstair Parc Naziunal

Na samém východě Švýcarska se mezi vysokými alpskými hřbety skrývá odlehlá část kantonu Graubünden: údolí Val Müstair. Od zbytku státu je odděleno sedlem Ofenpass / Pass dal Fuorn; do nejbližšího „vnitrozemského“ švýcarského sídla je odtud asi 30 km. Údolí je odvodňováno potokem Il Rom, který odtéká do dnešní Itálie a posléze se vlévá do řeky Adiže; jen malá část (neosídlené údolí Alp Mora) svádí vodu přes italskou enklávu Livigno do řeky Inn. V údolí je celkem šest vesnic a žije v nich asi 1500 obyvatel, jejichž mateřským jazykem je povětšinou dolnoengadinský dialekt rétorománštiny (Rumantsch). Absurditou zavání fakt, že hned první, nejsnadněji dosažitelná italská vesnice hovoří německy… ach ano, zde jsme ovšem v Jižních Tyrolích, které byly až do roku 1918 součástí naší milé c. k. monarchie.

Číst dál

Táborsko-vlašimská pahorkatina, Hroby – přírodní památka

Táborsko-vlašimská pahorkatina, Hroby – přírodní památka

Krajina na východ od bývalé bašty Husitů Tábora jistě nepatří k našim nejznámějším turistickým destinacím. Právě naopak, spíše připomíná místa, kde dávají lišky dobrou noc, jak se dříve říkávalo. A právě zde se u obce se strašidelným jménem Hroby nachází stejnojmenná přírodní památka, vyhlášená roku 1990 na nepatrné ploše 0,15 ha. Hlavním a v podstatě jediným důvodem ochrany je výskyt hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica), představující snad úplně poslední zbytek kdysi rozsáhlého výskytu této krásné hořcovité rostliny na Voticku a Táborsku.

Číst dál

Tchaj-wan – botanické putování „Nádherným ostrovem“

Tchaj-wan – botanické putování „Nádherným ostrovem“

Ostrov Tchaj-wan je geograficky i po botanické stránce velmi výjimečný východoasijský ostrov vzdálený okolo 150 km od pevniny jihovýchodní Číny. Po dlouhou dobu byl znám jako Formosa neboli „Nádherný ostrov“, pojmenovaný tak prvními evropskými návštěvníky, kterými byli v roce 1517 Portugalci. Má zhruba tvar obráceného zúženého písmene D (resp. tabákového listu nebo ryby, jak se můžeme dočíst v různých popisech ostrova) s podélnou osou v severojižním směru, délkou 384 km a největší šířkou 140 km. Mírně pod středem ostrova prochází obratník Raka.

Číst dál

Teplicko-adršpašské skály, Adršpašské skalní město

Adršpašsko-teplické skály, Adršpašské skalní město

Návštěva Adršpašského skalního města může být pro nepřipraveného návštěvníka dosti značným šokem. Ten nezpůsobí ani tak místní celoevropsky významný pseudokrasový reliéf vytvořený v pískovcových skalách – Adršpašsko-teplické skály jsou dokonce nejrozsáhlejším komplexem tohoto druhu v Evropě. Ono pohnutí mysli spíše mohou způsobit obrovská záchytná parkoviště, která vás navedou ke vstupní bráně do rezervace, obří hala s občerstvením, která vás nasytí mastnými buřty, slizkými hamburgery a přeslazenými limonádami, také ovšem nekonečné povalové chodníky, z nichž není šance sestoupit. A příchuť jarmarku samozřejmě ještě podtrhnou nekonečné, nekonečné a ještě jednou nekonečné davy turistů v polobotkách. Nemá smysl spílat ochranářům, vytýkat jim profanaci této lokality – ti v tomto případě za nic nemohou. Toto místo se stalo proslulým už před dobrými 200 lety a dodnes sem především v době prázdnin cestuje celá střední Evropa. Dnešní Adršpašské skalní město stojí kdesi mezi přírodou a kulturou – mezi přírodě blízkou krajinou, na kterou jsme zvyklí v našich přírodních rezervacích, a dávnou barokní kulturní krajinou či romantickým krajinářským parkem, jichž se významně dotkla lidská ruka. Tak trochu Braunův Betlém bez Brauna.

Číst dál

Titicaca – největší jezero Jižní Ameriky

Titicaca – největší jezero Jižní Ameriky

Jezero Titicaca se nachází na andské náhorní plošině Altiplano, na hranicích mezi Peru a Bolívií, v nadmořské výšce 3812 metrů. Se svou rozlohou okolo 8500 km2 je nejen největším jezerem Jižní Ameriky, ale zároveň největším vysokohorským jezerem na světě. Jeho maximální hloubka činí 281 m, průměrná hloubka je 107 m. Západní část jezera patří Peru, východní náleží Bolívii.

Číst dál