Mezi historickým městečkem Liteň (okres Beroun), známým především z dob národního obrození, a vrchem Bacín, předvěkým kultovním místem, se nalézá nenápadný vrch Mramor (CHKO Český kras – mapa). Je porostlý listnatým lesem a protnutý zelenou turistickou značkou. Ačkoliv se nejedná o maloplošné chráněné území, ukrývá se zde nejeden botanický skvost.

Nedaleko Koněprus se nalézá pověstmi opředené návrší Zlatý kůň (mapa), které bylo v roce 1973 prohlášeno chráněným územím, dnes je řazeno do kategorie národní přírodní památky. Chráněno je 37 ha, samotný vrch je vysoký 475 m n. m. a je tvořen převážně zkamenělým korálovým útesem ze staroprvohorních devonských dob. Ve svém nitru ukrývá známé Koněpruské jeskyně, na povrchu vystavuje krasové jevy, např. závrty a v kamenech ukrývá četné zkameněliny.

Přírodní rezervace Lipovka, vyhlášená roku 1995 na 1,75 ha, se nalézá v Dyleňské hornatině v severní části Českého lesa nedaleko Brtné (okres Cheb), známé především svými kyselkami, měkkyní bažinnou v PR Mechové údolí a nověji též bioloukami a biopastvinami.

Přírodní rezervace Mechové údolí, vyhlášená v roce 1998 na ploše ani ne 7 ha, by se klidně mohla jmenovat Ztracené údolí. Tento název by byl neméně trefný a přesný, jako údolí Mechové. Ačkoliv se vnucuje dojem, že jméno bylo vybráno podle hojného výskytu mechorostů, skutečným původcem jména je nedaleký Mechový vrch (642 m n. m.).

Na dohled známé NPR Soos (okres Cheb) se nalézá zajímavé území, od roku 1990 chráněné jako přírodní rezervace Děvín o výměře 6,5 ha. Jedná se o zbytek přirozeného toku Lužního potoka, který na základě snah ochranářů unikl v osmdesátých letech 20. století melioracím, a přilehlý les s malým přechodovým rašeliništěm s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů.

Některá botanicky zajímavá místa se nalézají na těch nejnepravděpodobnějších místech. Málem přímo pod dálničním sjezdem na Kynšperk nad Ohří (okres Sokolov), obklopena silnicemi a pásem bolševníkové buřeně, se ukrývá zajímavá mokřina se svahovým prameništěm slatinného charakteru. Místo je známé překvapivým nálezem vzácné pěchavy slatinné (Sesleria uliginosa), kterou zde na úpatí Slavkovského lesa jaksi nikdo neočekával. Už nikoli překvapivě je zde obklopena dalšími zajímavými, především mokřadními druhy.

Měli bychom si poctivě přiznat, že jakkoli jsou Čechy přeplněny kulturními skvosty prvořadého významu, skutečně významných památek přírodovědných, které by svým významem sahaly za místní, středoevropské hranice, máme poskrovnu. Jednou z nemnoha výjimek je národní přírodní rezervace Soos u Františkových Lázní (mapa), kde přinejmenším velikost a mocnost křemelinového štítu je ojedinělá v rámci celé Evropy. Rezervace zde byla vyhlášena teprve v roce 1964 na ploše 221 ha, když byla konečně rozeznána mimořádná hodnota tohoto území. Ačkoli se jedná především o místo pozoruhodné z hlediska geologického, ani živá příroda nezůstává stranou a z místního hlediska se jedná i z tohoto pohledu o území významu prvořadého.

Na západ od Františkových Lázní (mapa) se nalézá soustava rybníků, mokřadů a podmáčených lesů, o níž je již delší dobu známo, že zde rostou i různé vzácné rostliny. K jejich ochraně – a též k ochraně vzácných druhů živočichů – byla vybrána nejzachovalejší část a v roce 1997 zde byla na ploše 24 ha zřízena přírodní rezervace, nazvaná právě podle jednoho z rybníků. Původním popudem k ochraně byl snad fytogeograficky významný nález šichy černé (Empetrum nigrum), časté spíše v horských oblastech. Teprve podrobný průzkum ukázal, že je území přírodní rezervace cennější, než se zprvu zdálo.

Přírodní památka Koubovský rybník byla vyhlášena dne 18. 2. 1998. Lokalita leží v Jihočeském kraji, v okrese Prachatice, katastrální území Třešňový Újezdec, v blízkosti městyse Lhenice, a to ve vzdálenosti 1,5 km jihovýchodně od něj, na Vadkovském potoce, v nadmořské výšce od 530 do 536 metrů. Předmětem ochrany je rybník a přiléhající slatinná louka o celkové výměře 3,48 hektaru.

Lesní rybníček Pětinoha se nachází asi 1,5 km jihovýchodně od středu Horního Jelení (okres Pardubice). Je chráněn od roku 1982. Důvodem ochrany je zachování rostlinných společenstev vázaných na rybník a jeho blízké okolí a rovněž výskyt hvězdoše podzimního (Callitriche hermaphroditica).

Východní část Čchingchajsko-tibetského plata v jihozápadní Číně je odvodněna třemi velkými řekami odtékajícími do Andamanského moře (řeka Salwin), Jihočínského moře (Mekong) a Východočínského moře (Jang-c‘ Ťiang). Nejdelší z těchto řek, Jang-c‘ Ťiang, je se svými 6300 kilometry délky toku třetí nejdelší řekou na světě.

Východní okraj Čchingchajsko-tibetského plata v jihozápadní Číně je tvořen různorodým seskupením pohoří oddělených řekami Ja-lung, Ta-tu a Min Ťiang, stékajícími z plata k jihu jako hlavní levostranné přítoky mohutné řeky Ťin-ša Ťiang (níže Jang-c‘ Ťiang). Celé území leží v západní části provincie S’-čchuan.

Hlavní tibetská řeka Yarlung Tsangpo (Yarlung Zangbo) protéká jižní částí vnitřního Tibetu v přímočaré délce asi 1300 km od západu na východ souběžně s hlavním himálajským rozvodím. Pramení v nadmořské výšce asi 5600 m z ledovcového splazu na jihu horského pásma Ting-la Jih-ch’ü na 82° 40’ východní délky a na horním toku je nazývána Ma-čchüan Che (Maquan He nebo též Damqog Tsangpo). Na dolním toku je tatáž řeka známá jako Brahmaputra.

Na pomezí čínské provincie Jün-nan, vnitřního Tibetu, severního cípu Barmy a nejvýchodnějšího cípu indického státu Arunáčalpradéš se nachází světová geografická rarita – nejhustší seskupení souběžných veletoků, respektive jejich povodí na Zemi. Ve vzdálenosti asi 160 až 200 km napříč povodími mezi krajními toky řek – zde jmenováno od východu na západ – tečou od severu k jihu řeky Ťin-ša Ťiang (Jinsha Jiang, níže zvaná Jang-c‘ Ťiang), Lan-cchang Ťiang (Mekong), Nu Ťiang (Nu Jiang, Salwin), Dulong (Iravádí) a Zayü Čchü (Zayü Qu) neboli Luhit (hlavní východní přítok Brahmaputry).

Slovo, které se ve všech pádech skloňuje, pokud je řeč o vegetaci jižní Afriky. Povstalo z jazyka prvních jihoafrických kolonistů evropského původu, tedy z holandštiny, respektive z tzv. afrikaans, což je jazyk od holandštiny odvozený, který je dnes jednou z úředních řečí moderní Jihoafrické republiky. Znamená „jemné křoví“.