Pouhých 50 kilometrů od jihofrancouzského Azurového pobřeží, jen nedaleko od věhlasných turistických center tak zvučných jmen, jako jsou Monte Carlo, Nice a Cannes, najdeme turismem dosud téměř nedotčený kout Alp. Jsme na francouzsko-italském pomezí, nacházíme se v Přímořských Alpách, které jsou vymezeny průsmyky Colle di Tenda na jihu a Colle della Maddalena na severu. V italské části těchto hor se zvedá nejvyšší vrchol celé oblasti Cima d´Argentera (3297 m n. m.), míříme proto právě sem.

Sardinie je skutečně ostrovem mnoha tváří. Víceméně za to může pestrá geologická minulost, která dopustila, že každá doba zde zanechala výrazné pozůstatky, které určují ráz zdejší krajiny. Když člověk připlouvá do Olbie, vítají ho ohromné kostky bílých vápencových skal, ale pár kilometrů odtud začíná krajina bizarních žulových skalisk. Ve vnitrozemí se rovněž střídají vápencové nebo dolomitové hřbety a rulové kuesty, z nich se vypíná ohromná třetihorní sopka. Najdeme zde porfyritové útesy i průniky čedičů ve starších sedimentech. Vzhledem k nepříliš hustému osídlení se na Sardinii ovšem zachovalo dost přírody až do dnešních dnů.

Téměř vprostřed Sardinie se nachází pohoří, kde kulminuje nadmořská výška ostrova. Masiv se jmenuje Gennargentu a má velmi složitou geologickou stavbu. V jeho nejsevernější části leží hora Monte Corrasi, která se vypíná nad městečkem Oliena do výšky 1463 m n. m.

Nad východním pobřežím Sicílie se zvedá jeden z nejpozoruhodnějších geologických úkazů: obrovská dýmající hora. Italové jí také říkají Mongibello, místní v dialektu Mungibeddu. Na jedné straně místo, kde vládnou bohové Héfaistova ražení, tavící tyglík, v němž se prakticky permanentně vaří horniny a z nějž se téměř bez přestávky valí kouř, místo, které čas od času zatřese bližším či širším okolím a shází města a vesnice jak domečky z karet. Na straně druhé neobyčejně úrodné místo, které obyvatele vždycky lákalo živobytím snazším než kdekoli jinde v bližším či vzdálenějším okolí.

Severní pobřeží Sicílie lemuje hřeben docela vysokých hor, které v podstatě představují pokračování Apenin z poloostrova. Ve směru od východu je to skupina Peloritani, následuje pohoří Nebrodi a zhruba uprostřed severního pobřeží horský systém dosahuje nejvyšších výšek skupinou Madonie.

Ačkoli městečko Cefalù bylo osídleno již v prehistorické době, za řecké kolonizace zde byla osada Kefaloidion, za Římanů se jmenovala Cephaloedium. V neklidných dobách prvního tisíciletí se zde vystřídali Byzantinci a roku 858 je dobyli Arabové. Saracény vypudili v roce 1063 normanští bojovníci, jejichž prvotním cílem bylo osvobození Svaté země… Jenže do Jeruzaléma nedojeli, a tak nějak se zasekli v jižní Itálii. Tím počíná nejslavnější doba středověké Sicílie.

Uprostřed severního a druhého největšího japonského ostrova Hokkaidó leží pohoří Taisetsuzan (Daisetsuzan, Daisecuzan, japonsky 大雪山), též nazývané „Velké sněhové hory“. Řada vrcholů pohoří přesahuje úroveň 2000 m n. m. a kromě hory Horoširi-dake (2052 m) v pohoří Hidaka na jihu ostrova představuje nejvyšší a jediné dvoutisícové hory na Hokkaidu.

Střední část ostrova Honšú je nejhornatější oblastí v Japonsku. Okolo 138. poledníku se zde v severojižním směru táhnou nejvyšší horská pásma Japonska, která jako jediná pohoří přesahují úroveň 3000 m n. m. Z nich plošně menší je jižní horské pásmo Akaiši, nazývané též Alpy Minami, severní pásmo pak tvoří pohoří Hida neboli Japonské Alpy.

Jižně od velkého japonského ostrova Kjúšú leží mezi Východočínským mořem a Tichým oceánem kromě několika malých ostrůvků dva ostrovy s plochou přes 400 km2, bližší podlouhlý (57 km dlouhý) a plochý ostrov Tanegašima a na jihozápad od něj okrouhlý a hornatý ostrov Jakušima. Od této dvojice ostrovů se táhne v jihozápadním směru k Tchaj-wanu v délce zhruba 1000 km souostroví Nansei známé též jako Rjúkjú, rozdělované na větší jižní část – souostroví Okinawa a severní část nazývanou souostroví Amami nebo též Satsunan. Souostroví Okinawa přísluší pod stejnomennou japonskou prefekturu se sídlem ve městě Naha na hlavním ostrově Okinawa. Souostroví Amami spolu s Jakušimou a Tanegašimou, někdy spolu s okolními ostrůvky oddělovanými jako souostroví Ósumi, přísluší pod prefekturu Kagošima se stejnojmenným správním městem na jižním Kjúšú.

Jemen, země ležící v jihozápadním cípu Arabského poloostrova, patří k pozoruhodným místům, ať už se jedná o historii, současnou kulturu nebo přírodu. Geologická historie a geografická poloha předurčily, aby se území dnešního Jemenu stalo křižovatkou cest nejen lidí, ale i organismů.

Jemenské hory, zvané Escarpment (Srázy) se prudce zdvíhají z pobřežní nížiny při Rudém moři, zvané Tiháma, a vytvářejí v několika stupních hradbu hor, která odděluje vysoko položené jemenské Centrální plošiny. Srázy pokračují z Jemenu na sever do Saúdské Arábie; saúdskoarabská oblast Asir má velmi podobný charakter. Součástí systému jemenských srázů jsou horské skupiny Jabal Haráz a Jabal Bura.

Dračí hory (Drakensberg) jsou součástí tzv. Velkého srázu (Great Escarpment), který ve vzdálenosti 50 až 200 km od mořského pobřeží obepíná celé centrální jihoafrické plateau. Délka tohoto horského pásma je úctyhodná, dosahuje zhruba 5000 km: táhne se vlastně už od angolských pohoří Serra de Mocaba a Bié přes namibijská pohoří Erongo, Auasberge a Tiras-Richtersveld až do hor Jihoafrické republiky, kde zahrnuje namaqualandský Kamiesberg, v Karoo Roggeveldberge a Nuweveldberge, ve Východním Kapsku Sneeuberge a samozřejmě celý hlavní masiv Dračích hor na pomezí Lesotha a Jihoafrické republiky. Za tímto nejvyšším horským pásmem Velkého srázu se horský hřeben stáčí ještě více k severu, vede přes hory v provincii KwaZulu-Natal do Svazijska, jihoafrické Mpumalangy a Limpopa, kde překračuje Blyde River Canyon a vyznívá až za pohořím Chimanimani-Nyanga na zimbabwsko-mosambické hranici.

Když jede poprvé do jižní Afriky milovník rostlin, má často namířeno do jihozápadní části Jihoafrické republiky, do květinami zaplaveného a botanicky naprosto unikátního Kapska. Když se ale vydá do jižní Afriky cestovatel se sklony spíše zoologickými, pojede zaručeně na konec přesně opačný, tedy na severovýchod Jihoafrické republiky – jistě stráví aspoň pár dní na jihoafricko-mosambickém pomezí v Krugerově národním parku.