Životní dráha vědce, botanika, lektora, redaktora, cestovatele, světově uznávaného odborníka na ochranu přírody a mého dlouholetého kolegy Jana Čeřovského je opravdu pestrá. Ochrana přírody a ekologická výchova se nakonec stala jeho celoživotním posláním. Dlouhá léta působil profesionálně v naší i mezinárodní ochraně přírody, pracoval v sekretariátu IUCN – Mezinárodní unie na ochranu přírody ve Švýcarsku, přednášel u nás i v zahraničí, stal se prezidentem Nadace ECOPOINT, podílel se na budování Výchovně vzdělávacího střediska Rýchory, organizoval pomaturitní studium ochrany přírody, pořady pro rozhlas (zejména Meteor), koordinoval vědecké projekty… V roce 1996 se stal prvním prezidentem mezinárodního sdružení pro ochranu evropské flóry PLANTA EUROPA. V anketě o národní ohroženou rostlinu se ujal kmotrovství mateřídoušky.
ZAJÍMAVOSTI
Jaroslav Dušek je kmotrem hrušně polničky
Správný kmotr pro volbu Národní ohrožené rostliny by měl být člověkem rázným i přívětivým, měl by mít dobrý přehled o světě kolem, neměl by ale ztrácet ani smysl pro detail. Tak jsme si to alespoň původně naplánovali. Jestli se nám to bezezbytku podařilo, ať už rozhodnou samotní čtenáři. S jistotou ale vím, že v osobě herce Jaroslava Duška jsme takového kmotra určitě našli. Stal se kmotrem hrušně polničky (Pyrus pyraster).
Jsi-li poslední, musíš žít navěky!
Osobnost Petra Voka z Rožmberka vždy poutala pozornost. Příslušník jednoho z nejpřednějších a nejslavnějších šlechtických rodů zemřel tiše v roce 1611, s ním skončil celý věhlasný rod Rožmberků. Dnes vám budu vyprávět o jedné drobné a méně neznámé historce z jeho života. Úplně dokonale doložena není, jenže skutečně se stala. Musela se stát, vše totiž tomu nasvědčuje. Kdyby se nestala, všechno by dnes bylo jinak.
Kapitola „De sexu plantarum“ Adama Zalužanského (1592): průkopnický počin českého botanika
Následující text je značně zkrácenou českou verzí článku, který byl poprvé uveřejněn pod názvem Adam Zalužanský’s “De sexu plantarum” (1592): an early pioneering chapter on plant sexuality.
In: Archives of Natural History 40 (2013), 244–256. Tato verze je autorským překladem.
Klatovské karafiáty
Kdyby Klatovy neměly v městském znaku dvě věže a bránu, mohly by v něm mít karafiáty. Pěstují se tu už víc než dvě stě let a kdysi vozívaly ze světa spousty medailí a vyznamenání. I když tyhle časy jsou už dávno pryč, karafiáty se v Klatovech pěstují dál.
Kruhatka v Krkonoších
Ve staré botanické literatuře se už pěkných pár století vyvolává duch Schwenckfeldtovy krkonošské kruhatky Matthioliho (Cortusa matthioli). Naposledy (v roce 2003) pro ni zahořel Radovan Hendrych, který vlastním nákladem vydal obsáhlou zprávu o její existenci v těchto horách. Pár let poté jeho zprávu podrobil jazykovému rozboru Jiří Danihelka – hravě v ní našel mnohé nesrovnalosti, je snad jasné, že v tomto případě o kruhatku skutečně nešlo. Rostlina však zůstala stále neurčena.
Krvelačná bestie z Austrálie
Když byla v září 1994 objevena v jihovýchodní Austrálii wolemie vznešená (Wollemia nobilis), vyvolalo to vlnu velkého nadšení. Svět spatřil na vlastní oči organismus, o němž se obecně soudilo, že dávno vyhynul, vždyť rostl na Zemi už před 90 miliony lety. Nikoho však tehdy nenapadlo, že současně byla nalezena i nejagresivnější rostlina planety! Učiněný rostlinný tyranosaurus!
Kterak kapradina k orlici přišla
Řadu jmen rostlin poznamenala zvířata. Někdy se zřejmě zvířecí jméno objevilo u rostliny díky podobnosti určitého rostlinného orgánu s částí těla zvířete, jindy možná o jménu rozhodoval i domnělý užitek rostliny pro konkrétní živočišný druh. Lze tedy snad i trochu vytušit, proč je třeba česnek zrovna medvědí (Allium ursinum) nebo proč se jistá kapradina nazývá právě jelením jazykem celolistým (Asplenium scolopendrium). Ale chvílemi je to těžší. Tak třeba co může mít taková hasivka orličí (Pteridium aquilinum) společného s královnou dravých ptáků?
Květena českých betlémů
Když před Vánocemi v kostelích vystaví betlémy, zasvítí oči nejen dětem. Kdo by nemiloval tyto krásné stavby, jejich tichou radost a neokázalý lesk. Zkusme se však tentokrát podívat na české betlémy jinak. Zaměřme se na rostliny, které se v nich objevují, prohlédněme si betlémy po stránce botanické.
Květena českých betlémů 2.
Motto:
… Vemte sobě své haleny a krpce,
by nás žádný nepohaňál, tak sa oblečte!
Nedbajte nic na psotu,
on miluje prostotu,
připravte jen srdce čisté – máte istotu!
Súce tedy přistrojeni, počujte,
jak vám povím, před tým Pánem tak sa chovajte:
klobúk z hlavy hneď dolů
posmykajte pospolu,
a nestojte a nebuďte jako pár volů! … ( – z moravské pastorely)
Květena českých poštovních známek
Občas si kupuji poštovní známky ve větším množství. Činím tak ale pouze tehdy, objevím-li zajímavé motivy – to abych nemusel v případě nutnosti použít známky, které jsou zrovna na pultě nebo si nechat jen natisknout červenou „známku“. Řekněte sami: je rozdíl dostat dopis s miniaturní kopií uměleckého díla nebo s inkoustovým potiskem? Jistě se dá souhlasit, že pohlednice opatřená známkou je originálnější, než pouhé rozpuštěné razítko.
Květena českých poštovních známek 2.
Jak je na tom česká filatelie v botanických souvislostech v posledních letech? Na to se vám v návaznosti na předchozí díl pokusíme odpovědět přehledem vydaných známek v roce 2007, 2008 a 2009. V tomto období Česká pošta navázala několika nomináliemi na rozsáhlou sérii Krása květů a vydala také další soutisky s tématem Ochrany přírody, jeden je tentokrát téměř orchidejový.
Květena českých poštovních známek 3.
V návaznosti na předchozí příspěvky o květeně českých poštovních známek (díl 1, díl 2) uplynulo několik edičních období (roků), které opět přinesly nové poštovní známky s vyobrazenými rostlinami. Přestože v předcházejícím příspěvku bylo uvedeno, že v roce 2010 se dle edičního plánu České pošty nechystají žádné známky s botanickým tématem, opak se stal pravdou. Jak vidno, plány nejsou závazné, v tomto případě k našemu zájmu a radosti. Pojďme se tedy podívat do světa české botanické filatelie roku 2010, 2011 a 2012.
Květena Krkonoš ve staré botanické literatuře aneb Než spolu vylezeme na Sněžku
V našem Atlase botanických pamětihodností nemáme dosud zpracovánu ani jedinou krkonošskou lokalitu. Těžko říci, proč tomu tak je, určitě ale bude dobré tento dluh brzy splatit – říkal jsem si před časem. A aby to moje první krkonošské povídání alespoň trošku odpovídalo významu našich nejvyšších hor, snažil jsem se to vzít pěkně od základu: než popíšu dnešní květnatou realitu, podívám se po zmínkách o Krkonoších ve staré botanické literatuře. Jenže najednou z toho vůbec nebylo jen pár řádků, jak jsem původně zamýšlel, čím více jsem se do starých knih ponořoval, tím více mě onen dávný svět Krkonoš pohlcoval. Možná by byla škoda tyto poznámky začít teď zkracovat – spíš si myslím, že je budu časem ještě doplňovat. Však co, na internetu je přece místa dost: předkládám tedy pár poznámek o tom, jak naši předkové poznávali flóru Krkonoš – pokračování hodné našeho webového Atlasu třeba rovnou ze Sněžky bude následovat až někdy příště.