Je tomu již dávno, co oblíbený autor SciFi Ludvík Souček vydal knihu s názvem Obrazový opravník obecně oblíbených omylů. Název knihy mi připadal roztomilý, a tak jsem si ho vypůjčil pro tento článek i novou rubriku na BOTANY.cz.
ZAJÍMAVOSTI
Obrazový opravník obecně oblíbených omylů 2.: Která pyrrosie roste v Rusku?
Rod Pyrrosia (Polypodiaceae) ustanovil Charles François Brisseau de Mirbel v roce 1803, před tímto datem byly tyto rostliny řazeny do různých rodů – jako Pteris, Polypodium či Acrostichum. Podle Hovenkampovy monografie A Monograph of the Fern Genus Pyrrosia (Leiden 1986) je popsáno 51 druhů, i když podle mínění čínských botaniků jich bude přibližně dvojnásobek. Rostliny jsou rozšířeny v Africe, Asii, Austrálii a na Novém Zélandu.
Obrazový opravník obecně oblíbených omylů 3.: Purpurově kvetoucí čemeřice
Původně jsem chtěl tento díl Opravníku věnovat jiným rostlinám. Při prohlížení internetu jsem ale zjistil, že skoro každá druhá fotografie v našich zahradách oblíbených čemeřic (Helleborus) je na českých webových stránkách špatně určená. A nejčastěji se objevuje chybné určení čemeřice nachové (Helleborus purpurascens).
Obrazový opravník obecně oblíbených omylů 4.: Kustovnice
Rod kustovnice (Lycium) není třeba nijak zvlášť představovat. Čítá celkově nějakých 100 druhů s centrem rozšíření v Jižní Americe a druhotným centrem v pustinách Střední Asie a Číny (v Číně roste 7 druhů).
Ochrana mechorostů v České republice
Vybrané druhy mechorostů nebyly až do nedávné doby na území naší republiky vůbec chráněny. Jejich ochrana byla sice v minulosti zmiňována například i v Červené knize 4, avšak v tomto případě se nejednalo přímo o ochranu druhovou, nýbrž jen o doporučení managementových opatření pro lokality s výskytem vzácných druhů. Změnu přinesl až vstup ČR do EU a nutnost přizpůsobit naší legislativu evropské.
Od singuláru k plurálu – krátká zpráva o vývoji botanické češtiny
Vše se mění, stálého nic není – praví lidová moudrost. Platí to samozřejmě i o jazyce. Sama botanická čeština prošla od 16. století mnoha změnami, s těžkostmi dnes porozumíme některým dávným botanickým pojmům – dnešní hlízu bude v někdejším bambolu hledat jen málokdo. Nejedná se však jen o změny lexikální povahy, nemění se tedy jen náš „slovník“. Některé změny jsou méně nápadné, ovšem o to pozoruhodnější.
Odraz vývoje hudebního myšlení v botanických popisech rostlin aneb Hravé pojednání o hudebně-botanických souvislostech
Můj učitel hudební harmonie říkával, že akordy se popisují stejně jako krása ženy – zdola nahoru. Všechny mé kolegyně se jeho slovy samozřejmě cítily dotčeny, ani jsem se jim nedivil. Nicméně mělo to nakonec velmi kladný efekt – toto pravidlo jsme si totiž hned po první lekci zapamatovali úplně všichni, od té chvíle už nikdo z nás nikdy neuvažoval třeba o poloze kvarty u kvartsextakordu či terckvartakordu. Záhy jsem zjistil, že toto harmonické pravidlo platí i u popisu rostlin: začíná se u kořene, končí u květu a plodu. Skvěle! Viděl jsem v tom odraz všeobjímající harmonie.
Jenže jak jsem dorůstal, dostávalo se mi do rukou stále více botanické literatury, ve velké oblibě mám dosud hlavně literaturu starou. A tam už onen směr v popisech nebývá tak jednoznačný.
Okurky na kolečkách
Udělali jste pro dobrou úrodu okurek opravdu všechno? Je váš záhon k jejich výsadbě dobře prohnojen kompostní zeminou? Prokypřili jste pak náležitě půdu? A co místo, je skutečně dostatečně teplé a zároveň přiměřeně vlhké? Jistě dobře víte, že to s nimi není vůbec snadné.
OPHRYS JARAE-ZIMMERMANNII Grulich et Hoskovec – tořič největšího Čecha
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Otravy rostlinami – poučení z Itálie
Literatura pojednávající o rostlinných jedech je běžná, nečiní sebemenší problém zjistit, které rostliny mohou být pro člověka nebezpečné. Přesto k otravám stále dochází, s narůstající módou sbírat léčivé rostliny v přírodě se nejspíš bude počet otrav ještě zvyšovat. Před nedávnem se mi dostala do ruky práce toxikologického centra v italském Miláně, která zaznamenává všechny případy, kdy se lidé obrátili o pomoc na toto lékařské pracoviště v letech 1995 až 2007, a to právě v souvislosti s rostlinami. Musím přiznat, že mi tato studie přivodila nemalý šok, dokládá totiž hned dvě alarmující skutečnosti.
Po orlovi, nebo po vodě?
Orlíček (Aquilegia) patří k nejkrásnějším dítkům naší flóry. Jeho poměrně velké a tvarově velmi charakteristické květy se rozezvoní vždycky ke konci jara na loukách a pastvinách, ve světlých lesích i při jejich okrajích, a to jak v nížinách, tak na horách. A navíc kolik jich na nás ještě cinká ze zahrad!