Botanika a múzy: Chcete být mišpulí?

Načpak asi myslel chytrák Vocilka, když ve třetím dějství Strakonického dudáka prohlásil o Švandově Dorotce, že je to holka „jako mišpule“? Ze slovníku lidových rčení Jaroslava Zaorálka z roku 1947 se dovídáme, že takové děvče mělo být vlastně pěkné – a je zajímavé, že jako mišpule mohl být i kluk, ten prý byl samozřejmě taky hezký, ale k tomu dokonce i boubelatý. Jenže proč Josef Kajetán Tyl nechal Vocilku při tomto výroku na jevišti ještě i mlasknout? Opravdu tu mělo jít jen o tělesnou krásu? Proč najednou taková narážka na vjem čistě chuťový?

Číst dál

Botanika a múzy: Fleur de lis – lilie nebo kosatec?

Botanika a múzy 2.: Fleur-de-lis – lilie nebo kosatec?

Dávný znak francouzských králů Fleur de lis údajně zachycuje lilii. Avšak tato lilie je tak podivná, že snad každého hned napadne, že by se spíš mohlo jednat o kosatec. Navíc která z evropských lilií je žlutá? Otázku přírodní předlohy na tomto znaku už řešilo tolik lidí, že kdybychom chtěli všechny teorie představit, mohli bychom k tomu zřídit samostatný web. Rozhodně nechci v tomto kratičkém článku tento problém bezezbytku a navždy vyřešit. Postačí mi si s ním jen tak trochu zalaškovat.

Číst dál

Botanika a múzy: Jak Evropa poznávala americké rostliny

Botanika a múzy 5.: Jak Evropa poznávala americké rostliny

O přesnějším geografickém původu řady amerických rostlin, které se brzy po objevení Ameriky dostaly do Evropy, se vedou spory dodnes. Těžko se odhalují temná zákoutí dávných věků, často nepomáhá ani ta nejosvícenější věda. Je jistě zajímavé, když i dnes znenadání zakopneme o unikátní historický dokument, který nám může jemně napovědět, proč nám vlastně mnohdy scházejí jasnější historická data o původu amerických rostlin.

Číst dál

Botanika a múzy: Jetelíček pro štěstí

Kdo by neznal pranostiku o svátku svatého Jiří, kdy vylézají hadi, štíři? Legendární drakobijce byl s plazy svázán neopomenutelně, kdysi se dokonce říkávalo, že kdo uvidí hada před svatojiřským svátkem, po celý rok se těchto plazů bát nemusí. Už méně se ale ví, že právě s tímto svátkem se pojí také staré a vlastně dodnes ještě zčásti známé pověsti o zázračném jeteli.

Číst dál

Botanika a múzy: Kamel nemusí být vždycky jenom velbloud

V německo-českému slovníku Josefa Franty Šumavského z roku 1846 najdeme v hesle pojednávajícím o všech růžích i Růženách světa hned několik rostlin, které byly (samozřejmě jen dle autorova niterného mínění) za růže tehdy považovány. Nechybí tu ani krajně záhadná „velbluděnka žapanská“ – tedy záhadná je jen na chvíli, připsané latinské jméno Camellia japonica totiž čtenáři hned napoví, o čem je vlastně řeč. Na kamélii u velblouda narazíme též v dalším jeho slovníku z roku 1851 a ve stejném roce se velbluděnka zabydlela rovněž v učitelském časopisu „Posel z Budče“. V některých dalších slovnících z druhé poloviny 19. století na nás vykoukne toto jméno i ve tvaru „velbloudka“. Svou logiku to pochopitelně mělo, když slovo „Kamel“ označuje v němčině velblouda, je nabíledni, že Camellia musí mít s korábem pouště něco společného také.

Číst dál

Botanika a múzy: Kočičí chvosty jako od Borgese

Jen nemnohým zvířatům se dostalo té cti, aby se o nich zmínil slavný argentinský spisovatel Jorge Luis Borges. Autora „Fantastické zoologie“ vždycky lákali spíš elfové a draci, nezdráhal se rozepsat o bájném Krakenovi nebo Minotaurovi, aby si ale všiml skutečného zvířete, muselo si nejdřív přinejmenším roztrhat svou hruď (jako pelikán), eventuálně mít tři nohy místo čtyř (to se zas jednalo o jistého speciálního osla). Zdálo by se jako ohromující, že v případě koček pojednal hned o třech výrazných exemplářích, vypadalo by to na obzvláštní autorovu náklonnost k těmto tvorům. Jenže i když se všechny Borgesovy kočky spojí dohromady, mnoho z nich nezbude – vlastně jen bezzubý úsměv a dva kocouří ocasy: jím zmiňovaný Cheshirský kocour totiž uměl po částech mizet, takže nakonec z něj zbyl pouze onen úsměv, kocouři z Kilkenny se zase rvali tak zuřivě, že po nich zůstaly jenom ocasy.

Číst dál

Botanika a múzy: Koniklecová jména

Koniklec (Pulsatilla) patří určitě k nejkrásnějším rostlinám nejen našich stepních strání, jeho různé druhy najdeme rozesety skoro po celé severní polokouli. V Evropě vykvétá hned zjara, obvykle už v době Velikonoc. To zaujalo Angličany natolik, že s těmito svátky spojili dokonce i jeho anglické jméno; již od roku 1597 mu říkají Pasqueflower, tedy vlastně velikonoční květina. Víte ale, kde se vzal český koniklec?

Číst dál

Botanika a múzy: Kytička Červené karkulky, aneb O moudrém vlkovi a záškolačce

Botanika a múzy 6.: Kytička Červené karkulky

Ví se zcela bezpečně, že cestou k babičce trhala Červená karkulka květiny. O tomto faktu nás informuje už v Le Petit Chaperon rouge Perrault, ale nezatajují to ani Grimmové, věděl o tom i Erben. A také se ví, že na květiny Karkulku vlastně upozornil až vlk: „Karkulko, podívej se jen, jak krásně kvetou všude květiny, proč si jich nevšímáš?“ – stojí jasně u Erbena. Nebýt floristicky orientovaného vlka, Karkulku by jejich přítomnost v lese nejspíš vůbec nezaujala, až vlčí pobídka ji navnadila. A tak trhala a trhala. Prý to měla být kytička pro babičku, jen tak do vázičky na okrasu, říkají někteří autoři. Jenže co když to není vůbec pravda? Pokusme se zjistit, co tehdy vlastně Karkulka v lese trhala.

Číst dál

Botanika a múzy: Literární aleje

Je to vcelku nadělení, když žijete přes dvacet let v ulici Na Aleji, kterou vůbec žádná alej nelemuje. Člověk by snad mohl z názvu vyvozovat, že tam nějaká alej byla aspoň dřív – jenže ani to není pravda, podél ulice se odjakživa táhl les. Proto jsem byl od dětství vůči všem alejím krajně nedůvěřivý, už jako školák jsem si vypisoval z povinné četby všechny zmínky o nich v naději, že se mi snad jednou podaří s vylhanou alejí v ulici Na Aleji nějak vyrovnat.

Číst dál