Česká jména: žilenec blatný (Presl 1846), potočnivka nejobecnější (Sloboda 1852), solnička Valerandova (Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1950), solenka Valerandova (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: žilenec Valerandův (Reuss 1853), soľnička Valerandova (Dostál 1950), soľanka Valerandova (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Primulaceae – prvosenkovité
Rozšíření: Subkosmopolitní druh rostoucí v mírném pásu Evropy, Makaronésie, Asie, Severní Ameriky, na atlantickém pobřeží Jižní Ameriky, v jižní i střední Africe a jižní Austrálii. V přímořských oblastech se vyskytuje roztroušeně, ve vnitrozemí vzácně jen na slaniskách.
U nás se dříve vyskytoval vzácně v nížinách středních a severozápadních Čech, především v okolí rybníku Blato na Poděbradsku. V současnosti roste solenka zřejmě již jen na dvou lokalitách na jižní Moravě, nedávno byla po letech znovu nalezena v PP Netřebská slaniska u Neratovic.
Ekologie: Roste na zasolených loukách, v příkopech, na obnažených dnech, v přímořských oblastech i na skalnatých útesech – halofyt. Kvete od června do července.
Popis: Vytrvalá bylina, 5–50 cm vysoká, lysá nebo roztroušeně chlupatá, lodyha přímá, listy celokrajné, spodní v přízemní růžici, řapíkaté, kopisťovité, 2–6 cm dlouhé, lodyžní listy střídavé, řapíkaté až přisedlé, květy v koncových hroznech, stopkaté, 5četné, kalich zvonkovitý, koruna kolovitá, 2–4 mm v průměru. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Ve vnitrozemský oblastech je solenka Valerandova velmi vzácná a zároveň výrazně ustupuje. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy (C1t), ve stejné kategorii je chráněna také zákonem (§1), na Slovensku je druhem vyhynulým (RE).
Fotografováno dne 29. 6. 2005 (Portugalsko, Madeira, severní pobřeží, útes u Seixalu).