Česká jména: svatolina (Mareček 2001)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Santolina corsica
Rozšíření: Endemit západního Středozemí, roste jen na Korsice a na severu Sardinie. Odvozený tetraploidní druh.
Ekologie: Typickým stanovištěm jsou xerofilní křovinaté svahy v nadmořské výšce 200–1300 m.
Popis: Nízký, bohatě větvený polokeřík s přímými, šedavě nebo žlutavě plstnatými větvičkami, vysoký 20–40 cm. Listy jsou střídavé, peřenoklané, v obrysu čárkovité, 1–3 cm dlouhé, úkrojky listů na sterilních větvičkách jsou 2–3 mm dlouhé, na fertilních 1–2 mm dlouhé, obvykle tupé. Úbory vyrůstají jednotlivě na koncích větviček, jsou kulovité, 7–10 mm v průměru; zákrovní listeny jsou šedavě plstnaté, na okraji suchomázdřité a dřípené; květy jazykovité chybějí, trubkovité jsou oboupohlavné, asi 5 mm dlouhé, sytě žluté. Plodem jsou nažky bez chmýru.
Využití: Rostliny jsou občas pěstovány pro okrasu, bývají sázeny ve veřejných výsadbách.
Santolina corsica
Santolina corsica
Santolina corsica
Fotografováno dne 6. 6. 2018 (Francie, Korsika, Bonifacio, rostliny z kultury).