Syn.: Lychnis saponaria Jessen
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Rozšíření: Roste v oblasti od Středozemí přes střední Evropu po Kavkaz a západní Sibiř. Dnes je sekundárně rozšířena až do Skandinávie a na východ přes Sibiř na Dálný východ. Zdomácněla v Severní i Jižní Americe.
V Česku je mydlice lékařská zdomácnělá na celém území kromě vyšších poloh. Původní rozšíření u nás není známé.
Ekologie: Původně pobřežní porosty u větších vodních toků i stojatých vod, dnes často i vlhké okraje cest. Dříve se pěstovala, proto je zdomácnělá v obcích. Je nitrofilní a je součástí společenstev Dauco-Melilotion, Arction lappae, Senecion fluviatilis a také Artemisietea vulgaris a Galio-Urticetea. Kvete od června do října.
Popis: Trvalka až 80 cm vysoká se ztlustlým kořenem a oddenky asi 15–50 cm dlouhými, které v uzlinách kořenují. Lodyhy jsou přímé, nahoře větvené. Listy jsou podlouhle eliptické, 3–10 cm dlouhé, až 5 cm široké, špičaté, většinou trojžilné. Spodní listy mají řapík, horní jsou přisedlé. Květenství se skládá ze zkrácených vidlanů na vrcholu lodyh. Květy mají trubkovitý kalich, obvykle s 5 zuby. Čepel korunních lístků je bílá až narůžovělá, obvejčitá, s nehtem vyniklým z kalicha. Květy jsou 25–35 mm dlouhé a 20–25 mm široké. Tobolky jsou vejcovité, 7–12 mm dlouhé. Semena jsou 2–2,3 mm dlouhá, hnědočerná, s oblými hrboly.
Využití: Dříve se pěstovala pro saponiny, které obsahuje kořen (asi 5 % saponinů) a používaly se k mytí a praní (Radix saponariae rubrae). Při použití jako léčivky se sbíraly kořen i nať (Radix, Herba Saponariae), používala se při zánětu průdušek a kašli k odhleňování, ale ve větším množství škodí, dráždí k dávení. Také se přidávala do koupelí při ekzémech. Používala se pro obsah saponinů i pro technické účely. Pěstuje se jako okrasná i v plnokvěté formě.
Fotografoval Ladislav Hoskovec, v červnu 2004 (Česko, Morava, Čejkovické Špidláky).