Moravská brána, Sedlnické sněženky – přírodní památka

Jarmila Glazarová se ve své autobiografické prvotině Roky v kruhu obšírně rozepisuje o přírodě a krajině Poodří, sama žila mnoho let v Klimkovicích, a mimo jiné zmiňuje louky plné sněženek. Přesné lokality neuvádí, takže lze dnes těžko ověřit současný stav, ale nějak se do duše vkrádá podezření, že z bývalé krásy mnoho nezůstalo. Rozhodně však zůstaly louky plné sněženek v Sedlnicích, obci ležící mezi Příborem a Studénkou, v údolí potoka Sedlnice. Od roku 1988 je zdejší výskyt sněženek chráněn jako přírodní památka na několika oddělených plochách, dohromady čítajících asi 16 ha.

Sedlnické sněženky

Sedlnické sněženky ovšemže proslavil už významný německý romantický básník Joseph svobodný pán Eichendorff (1788–1857), jedna z jeho slavných básní se jmenuje Sněženky (Schneeglöckchen) a upomíná právě na Eichendorffův pobyt na sedlnickém panství. V bývalém zámeckém parku také najdeme bílou louku v předjaří zasypanou zvonečky sněženek.

Sněženky

Vzdáleným zpěvem
nocí tiše zněl sad
v šepotu vánku:
„Zvonečky něžné,
vzbuďte se z dlouhého spánku,
či nechcete snad radost dnů příštích
nám již zvěstovat?“
Nebyl to zpěv, byly to pocely
stříbrné zvonky zazněly
nádherou jara.
Klesly však bolestí,
když sněhy poslední
svůj závoj rozprostřely.

I básník zmlkl slovem,
jimž vzkřísil jaro
kvetoucí nad jeho hrobem.

(překlad Ivan Slavík)

Sedlnické sněženky
Sedlnické sněženky

Jádrem chráněného území jsou ovšem zachovalé lužní lesy, v bohatém podrostu s řadou typických bylin, jako jsou orsej jarní (Ficaria verna), sasanka hajní (Anemone nemorosa), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), ostřice lesní (Carex sylvatica), kopytník evropský (Asarum europaeum), křivatec žlutý (Gagea lutea), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), prvosenka vyšší (Primula elatior), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), dymnivky (Corydalis cava, Corydalis solida), na svazích zaujme tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria).

Sedlnické sněženky

Z keřů kvetou v předjaří líska obecná (Corylus avellana) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Místy tvoří souvislé porosty česnek medvědí (Allium ursinum), takže bílá barva zde vládne i později, v květnu. K vzácnějším druhů je řazen árón východní (Arum cylindraceum), uváděny jsou též lilie zlatohlavá (Lilium martagon) nebo hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), na zachovalých loukách srpice barvířská (Serratula tinctoria) nebo oman vrbolistý (Inula salicina).

Sedlnické sněženky

Bohaté porosty pochopitelně tvoří sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Ta neroste jen v chráněném území, objevuje se porůznu po celých Sedlnicích, především ve starých zahradách, pod ovocnými stromy. V nových zahradách sněženky nenajdeme: anglický trávník si umí pořídit kdejaký zbohatlík, pro sněženky v něm však místo není.
Pro milovníky výhledů lze vřele doporučit vyvýšená místa, již mimo přírodní památku, například cestou k Josefovu dubu či v sousedním Prchalově. Nádherné jsou především pohledy na Beskydy, oprávněně vychvalované i Glazarovou v Rocích v kruhu.

Sedlnické sněženky

Fotografováno dne 30. 3. 2018.