SEMECARPUS VENENOSA Volkens

Čeleď: Anacardiaceae Lindl. – ledvinovníkovité
Semecarpus venenosa
Rozšíření: Mikronéský endemit, vyskytuje se pouze na Palau a na ostrově Yap.
Ekologie: Stanovištěm jsou tropické deštné lesy na vápencovém i čedičovém podloží, velmi často na podmáčených stanovištích.
Semecarpus venenosa
Popis: Stálezelený dvoudomý strom asi 10 m vysoký; kmen je přímý, dorůstá až 80 cm v průměru, borka je hladká a světlá. Listy jsou střídavé, obvykle soustředěné na koncích větviček; řapík je 3–5 cm dlouhý; čepel je obkopinatá, 25–35(–40) cm dlouhá a 10–12 cm široká, kožovitá, na líci sytě zelená, na rubu poněkud nasivělá, s 10–14 páry postranních žilek, na bázi klínovitá, celokrajná, na konci tupě špičatá až zaokrouhlená. Květenství je latovité, koncové. Samčí květy jsou 5četné, 6–8 mm dlouhé, kališní lístky jsou volné, vně pýřité, korunní lístky jsou 3–4 mm dlouhé, bělavé, tyčinek je 5. Samičí květy jsou rovněž 5četné, podobné, s 3 čnělkami a jednopouzdrým semeníkem. Plody jsou zploštěle kulovité peckovice 2–2,5 cm v průměru, za zralosti červené; semeno je jediné.
Využití: Z kmene, větviček a listů při poranění vytéká tmavá tekutina, která má extrémně dráždivý účinek na lidskou pokožku: způsobuje velmi nepříjemné ekzémy spojené se silnými otoky, při silné kontaminaci s vážnými zdravotními důsledky.
Semecarpus venenosa
Semecarpus venenosa
Semecarpus venenosa
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 30. 1. 2018 (Palau, Babeldaob, Ngalemlengui, rezervace Ngermeskang).