Syn.: Leucophae dendrochahorra (Bolle) Christ, Sideritis massoniana var. albida Pit.
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Sideritis dendrochahorra
Rozšíření: Roste pouze v Makaronésii na Kanárských ostrovech; malinký areál se nachází na severozápadě ostrova Tenerife v pohoří Anaga. Výskyt na ostrově Gran Canaria je sporný.
Ekologie: Stanovištěm jsou rozvolněné křoviny na kamenitých svazích na přechodu mezi stupněm sukulentního buše a vavřínových lesů.
Sideritis dendrochahorra
Popis: Keřík 40–80(–200) cm vysoký; větvičky jsou žlutavě plstnaté. Listy jsou vstřícné, vejčitě kopinaté až kopinaté, 3–8 cm dlouhé, oboustranně žlutavě plstnaté (na rubu intenzivněji), na bázi srdčité, víceméně celokrajné, na vrcholu tupě špičaté. Květenství je často větvené, tvoří je oddálené lichopřesleny s 10–15(–20) květy; listeny jsou úzce kopinaté až čárkovité, kalich je trubkovitý, vně plstnatý, uvnitř lysý s výjimkou vnitřní strany špičatých zubů; koruna je pyskatá, 0,7–1 cm dlouhá, citrónově žlutá, později na okrajích hnědnoucí, horní pysk je přímý, 2zubý, cípy jsou ostře špičaté, dolní pysk je trojlaločný; tyčinky jsou 4; semeník je svrchní. Plody jsou tvrdky.
Poznámka: Na Kanárských ostrovech se vyskytuje celkem 24 druhů rodu Sideritis; na rozdíl od středoevropského druhu Sideritis montana jsou všechny polokřovité, vytrvalé a alespoň na některých částech plstnatě chlupaté. Hlavní rozlišovací znaky tohoto druhu jsou poměrně úzké, oboustranně žlutavě plstnaté listy a žluté květy.
Sideritis dendrochahorra
Sideritis dendrochahorra
Sideritis dendrochahorra
Fotografovala Věra Svobodová, dne 31. 5. 2018 (Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, Anaga).