Syn.: Atocion armeroides Raf., Atocion lituanicum (Zapal.) Tzvelev, Cucubalus fasciculatus Lam., Lychnis armoraria Scop., Silene armeria L., Silene lituanica Zapal., Silene umbellata Gilib., nom. illeg.
Česká jména: silenka svazčitá (Kubát 2002)
Slovenská jména: silenka zväzkovitá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Silene armeria

Rozšíření: Původní výskyt se udává z Francie, severní Itálie, Švýcarska a Německa, kde zasahuje až do Porýní a do Harzu, domácí je snad i v Polsku a v Litvě, dále v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově a přesahuje i do Malé Asie do Turecka. Často se pěstuje a zplaňuje, druhotný výskyt je hlášen téměř z celého zbytku Evropy, ale i z Indie, Severní Ameriky i Brazílie.

Ekologie: Primárním stanovištěm jsou travnaté a kamenité svahy s teplomilnou vegetací nebo lesní lemy, nejčastěji na kyselých podkladech, v sekundárním areálu roste na rumištích, na náspech silnic a železnic, na štěrkovitých náplavech, ale i jako plevel v obilí a ve vinohradech.

Atocion armeria

Popis: Jednoletá bylina s přímou, jen nahoře chudě větvenou lodyhou vysokou 10–40(–60) cm. Listy jsou vstřícné, dolní řapíkaté a kopisťovité až obkopinaté, za květu uschlé, střední lodyžní vejčité až kopinaté, (1–)3–6 cm dlouhé a (0,3–)1–2,5(–4) cm široké, srdčitou bází přisedlé, špičaté, nápadně sivozelené, lysé, hladké. Květenství je vrcholový, chocholičnatě stažený vidlan; květy jsou krátce stopkaté, 5četné; kalich je srostlý, kyjovitý, 1,2–1,5 cm dlouhý, lysý, s 10 žilkami; korunní lístky jsou volné, jejich čepel je obvejčitě klínovitá, 5–7 mm dlouhá, sytě růžová až nachová, obvykle mělce vykrojená, pakorunka je vyvinutá; tyčinek je 10; gyneceum srůstá ze 3 plodolistů. Plody jsou 6–8 mm dlouhé vejcovité tobolky s karpoforem, na vrcholu se otvírají 6 zuby.

Využití: Občas se pěstuje jako nenáročná okrasná letnička.

Poznámka: Molekulárně-biologické metody jsou v současné době nejspolehlivějším prostředkem pro odkrývání fylogenetických vztahů. Pozoruhodným výsledkem bádání za pomoci těchto metod je nové vymezení rodu Atocion. Ustavil jej M. Adanson již v roce 1763 (pro druh Silene armeria), ale posléze upadl v zapomnění. Do povědomí badatelů se znovu dostal až po roce 2000, kdy bylo prokázáno, že jde o samostatnou skupinu, nejblíže příbuznou rodu Viscaria a dále blízkou rodům Heliosperma a Eudianthe (Frajman et al. 2009, 2013). Výsledky těchto studií nejnověji potvrdila i souhrnná revize celé příbuzenské skupiny kolem rodu Silene (Jafari et al. 2020). Podle databáze POWO (2021) do rodu patří celkem šest druhů, z nichž pět kvete červeně a jsou morfologicky dosti podobné druhu Atocion armeria; těmto druhům se poněkud vymyká bělokvětý Atocion rupestre.

Silene armeriaAtocion armeria
Atocion armeria
Silene armeriaAtocion armeria

Fotografovala Alena Vydrová, dne 21. 6. 2005 (Česko, Čechy, Bohuslavice u Vimperka).

Literatura:

  • Frajman B., Heidari N. et Oxelman B. (2009): Phylogenetic relationships of Atocion and Viscaria (Sileneae, Caryophyllaceae) inferred from chloroplast, nuclear ribosomal, and low-copy gene DNA sequences. In: Taxon 58: 811–824.
  • Frajman B., Thollesson M. et Oxelman B. (2013): Taxonomic revison of Atocion and Viscaria (Sileneae, Caryophyllaceae). In: Botanical Journa of the Linnean Society 173: 194–210.
  • Jafari F., Zarre S., Gholipour A., Eggens F., Rabeler R. K. et Oxelman B. (2020): A new taxonomic backbone for the infrageneric classification of the species-rich genus Silene (Caryophyllaceae). In: Taxon, https://doi.org/10.1002/tax.12230.