Syn.: Silene italica subsp. nemoralis (Waldst. et Kit.) Nyman
Česká jména: silenka vlašská (Domin et Podpěra 1928), silenka hajní (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: silenka hájna (Dostál 1950), silenka talianska (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Silene nemoralis

Rozšíření: Druh se vyskytuje v horách jižní Evropy od Pyrenejí po jihovýchodní Alpy a země bývalé Jugoslávie, dále v Rumunsku a Maďarsku, nejvýchodněji v Západních Karpatech. V Čechách izolovaná arela patrně reliktního charakteru. Roste především ve středních Čechách a Českém středohoří, z karpatské oblasti zasahuje až ke Štramberku. Výskyt u nás je zčásti druhotný. Druh je tak možné nalézt na jednotlivých lokalitách zejména na Moravě, a to v okolí železničních tratí. Těžištěm výskytu je kolinní stupeň.

Ekologie: Roste na travnatých, většinou mírně zastíněných svazích, v lemech křovin a lesů, někdy i lesních světlinách či mezi křovinami. Nejčastěji na vápencích, řidčeji i na jiných substrátech, obvykle na mělkých půdách. Kvete od května do července.

Silene nemoralis

Popis: Dvouletá, 40–80 cm vysoká bylina se ztlustlým, chudě větveným kořenem. Lodyha je jediná, přímá, se zkrácenými větévkami v paždí dolních a středních lodyžních listů, dole chlupatá, nahoře lepkavá a řídce chlupatá. Listy jsou krátce pýřité, přízemní v růžici, kopisťovité, za květu zasychající, lodyžní kopisťovité až obkopinaté, nejhořejší až čárkovité. Květenství je složené, připomínající bohatou latu s rovnovážně nebo přímo odstálými větvemi. Poupata i květy přímé. Květy oboupohlavné, kalich kyjovitý, desetižilný, čepel korunních lístků je dvouklaná, smetanově bílá, na rubu někdy nafialovělá, pakorunka nezřetelná, čnělky 3. Tobolky jsou šestizubé.

Ohrožení a ochrana: Pro svou vzácnost a pokračující ústup patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b).

Silene nemoralisSilene nemoralis
Silene nemoralis
Silene nemoralis
Silene nemoralis

Fotografováno dne 11. 5. 2013 (Česko, Čechy, u Karlštejna).