Syn.: Cucubalus nutans Lam., Silene infracta Waldst. et Kit., Oncerum nutans Dulac, Otites nutans (L.) Opiz, Viscago nutans (L.) Fourr.
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Silene nutans

Rozšíření: Druh je rozšířen v mírném pásmu Evropy a Asie, též v horských oblastech Středozemí a na Kanárských ostrovech. U nás se vyskytuje téměř na celém území, v horských oblastech pouze okrajově a druhotně.

Ekologie: Roste ve světlých listnatých lesích, v lesních lemech, na sušších loukách a pastvinách, v pásmu od nížin až do pahorkatin (vzácně až do hor). Kvete od května do července.

Silene nutans

Popis: Vytrvalá bylina, 25–50 cm vysoká. Lodyha je přímá, přízemní listy úzce eliptické až obkopinaté, pýřité, lodyžní listy úzce eliptické až čárkovité. Květenství je tvořené ze vstřícných vidlanů, na počátku kvetení je jednostranné, květy jsou při rozkvětu nicí, poupata špičatá, kalich je k bázi zúžený, kališní zuby jsou špičaté, korunní lístky bílé nebo na rubu narůžovělé. Plodem je vejcovitá tobolka. Dosti variabilní druh, rozdíly se projevují především v odění rostlin.

Poznámka: K velmi početnému rodu Silene je v současnosti řazeno 867 druhů (POWO 2021). Tento rod doznal v posledních letech značných změn. Molekulárně-biologické metody k němu přičlenily dříve odlišovaný rod kohoutek (Lychnis), naopak od něj byly odděleny rody Atocion, Eudianthe, Heliosperma, Petrocoptis a Viscaria.

Silene nutansSilene nutans
Silene nutansSilene nutans

Fotografováno dne 25. 5. 2006 (Česko, Brno-Kohoutovice).