Syn.: Corytholoma canescens (Mart.) Fritsch, Gesneria canescens Mart., Rechsteineria leucotricha Hoehne, Rechsteineria canescens (Mart.) Kuntze, Sinningia leucotricha (Hoehne) H. E. Moore
Česká jména: siningie (Mareček 2001)
Čeleď: Gesneriaceae Rich. et Juss. ex DC. – podpětovité

Sinningia canescens

Rozšíření: Vyskytuje se v jižní Brazílii, ve státech São Paulo a Paraná (Mata Atlântica). Na nevelkém území ve státě Paraná, v okolí města Londrina, se objevuje populace, které bývá dosud občas řazena k samostatnému druhu Sinningia leucotricha. Avšak už revize z roku 1975 oba tyto taxony spojila do druhu jediného, na eventuální odlišnosti (např. v barvě květů či intenzitě odění) nahlížela jen jako na regionální či ekologické projevy vnitrodruhové variability.

Ekologie: Roste na vlhkých skalách v deštných lesích, v nadmořských výškách zhruba od 800 do 1200 m. Kvete od listopadu do března.

Popis: Vytrvalá bylina v době květu až 35 cm vysoká, s oddenkovou hlízou dosahující v průměru až okolo 25 cm. Lodyha je přímá, stříbřitě huňatá, listy jsou vstřícné, často vyhlížejí, jakoby vyrůstaly ve zdánlivém přeslenu po 4, jsou krátce řapíkaté, široce vejčité, po okraji drobně vroubkované, hustě stříbřitě chlupaté až plstnaté. Květenství je terminální, vrcholičnaté, květní stopky jsou plstnaté; kališních cípů je 5, jsou kopinaté, plstnaté, koruna je nálevkovitá, 3–4 cm dlouhá, růžová, oranžová nebo červená, vně stříbřitě chlupatá, korunní cípy jsou jen krátké, skoro stejně dlouhé. Plodem je tobolka.

Využití: Často se objevuje i v evropských a severoamerických sbírkách, říkává se jí poněkud žertovně „brazilská edelweiss“ a zahradníky bývá stále běžně prezentována jako Sinningia leucotricha.

Poznámka: Rod Sinningia zahrnuje něco přes 70 druhů, všechny pocházejí z Jižní Ameriky. Wilhelm Sinning (1792–1874) byl německým zahradníkem, působil v botanické zahradě v Bonnu.

Sinningia canescens
Sinningia canescens
Sinningia canescens

Fotografováno dne 15. 5. 2019 (Dánsko, Kodaň, Statens Naturhistoriske Museum, Botanisk Have).